Zprávy o pozorování bigfoota ze státu Oregon

24. června 2020 v 22:28 | Filip Holý |  Konkrétní případy

Zprávy o pozorování bigfoota ze státu Oregon


Oregon je jedním ze států USA, ve kterých dochází k údajným pozorováním bigfoota nejvíce. Zbylé dva státy západního pobřeží Spojených států amerických, Kalifornie a Washington, jsou v tomto žebříčku umístěny na druhé (Kalifornie) a první (Washington) příčce.

Oregon je stát nacházející se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Oregon hraničí na severu s Washingtonem, na východě s Idahem a na jihu s Nevadou a Kalifornií. Západní ohraničení státu tvoří Tichý oceán (476 km). Se svou rozlohou 254 806 km² je Oregon devátým největším státem USA, v počtu obyvatel (4,1 milionů) je 27. nejlidnatějším státem a s hodnotou hustoty zalidnění 16 obyvatel na km² je na 39. místě. Hlavním městem je Salem se 170 tisíci obyvatel. Největší město je Portland s 630 tisíci obyvateli, dále Eugene (160 tisíc obyv.), Gresham (110 tisíc obyv.), Hillsboro (100 tisíc obyv.) a Beaverton (100 tisíc obyv.). Nejvyšším bodem státu je vrchol Mount Hood s nadmořskou výškou 3429 m v Kaskádovém pohoří. Největšími toky jsou řeky Columbia, jež tvoří část hranice s Washingtonem, a Snake, která vytváří část hranice s Idahem.

Poprvé se Evropané k oregonským břehům dostali v roce 1543, podrobně však bylo pobřeží prozkoumáno až na konci 18. století, kdy se začalo používat i jméno Oregon, které je neznámého původu. Do oblasti se na přelomu 18. a 19. století dostávali průzkumníci a lovci z francouzské Kanady, velké pozemní expedice však byly britské a americké. Území si proto začaly nárokovat jak Spojené státy, tak Spojené království. Od roku 1819 se obě mocnosti dohodly na společné správě regionu, který získal název Oregon Country a který začal být postupně pomalu osídlován. Definitivně oblast získaly v roce 1846 Spojené státy, které zde o dva roky později zřídily Oregonské teritorium. Oregon se 14. února 1859 stal 33. státem USA.

Všechny následující zprávy o pozorování byly publikovány na webových stránkách organizace The Bigfoot Field Researchers Organization, kam lidé posílají své prožitky a zkušenosti s bigfootem v anonymitě.

První zmíněný incident se údajně odehrál 22. července 2000 v okresu Clackamas. Svědek, který údajně zaslechl možný bigfootův řev, uvádí:

"Dříve, než začnu povídat o tom, co se mi přihodilo, bych rád zdůraznil, že si nejsem na sto procent jistý, zda jsem opravdu slyšel řev bigfoota, a nebo nějakého zvířete. Dlouho jsem o svém prožitku přemýšlel a údajná nahrávka řevu bigfoota z roku 1973 (byla nahrána poblíž městečka Puyallup ve státu Washington), kterou jsem nedávno slyšel a která se velmi podobala tomu, co jsem zaslechl i já, mě utvrdila v tom, že se musím někomu svěřit. Pořád jsem přemýšlel o tom, zda to opravdu byl bigfoot a proč by byl tak blízko města, kde žije hodně lidí. Nemám pro to žádné vysvětlení. O víkendu 21. až 23. července roku 2000 jsem byl se svou rodinou na výletě. Bydleli jsme v městečku Sandy a ubytovaní jsme byli v hotelu Sandy Inn, který se nachází západně od hlavní části města, ve venkovském prostředí. V noci na 22. červenec bylo velmi obtížné usnout, jelikož o půlnoci začala silná bouřka. Během noci jsem několikrát vstal z postele. Šel jsem buď otevřít okno, zavřít okno a nebo zapnout klimatizaci. Vstal jsem jednou kolem tří hodin ráno, když už bouřka odešla pryč. Vystrčil jsem hlavu z výsuvného okna v našem pokoji, užíval jsem si chladného vzduchu a díval jsem se do lesů směrem na sever. Žádné zvuky jsem neslyšel. Ani žádná auta nebyla na silnici, prostě nic. Pak jsem najednou zaslechl nepopsatelný zvuk. Zpočátku jsem si myslel, že někdo udělal smyk se svým autem, jelikož přesně tak to znělo. Zvuk však trval několik vteřin a kdyby to bylo skutečně auto, jeho pneumatiky by už musely hořet. Poté jsem si usmyslel, že se nejspíše jedná o křičícího člověka, nebo spíše kvílejícího. Nikdy jsem ale neslyšel člověka vydávat takové zvuky. Dokonce ani zvíře, a to jsem slyšel už hodně zvířecích zvuků. Nebylo to sténání. Bylo to velmi vysoké. Zvuk neustále stoupal a klesal. Celé to trvalo asi 20 sekund, možná o něco déle, už si bohužel přesně nevzpomínám. Vím, že 20 vteřin je dostatek na to, abych zvuk mohl důkladně analyzovat. Jeho původce byl však daleko. Naše okno bylo možná i opačným směrem, nejsem si jistý. Jak zvuk přestal, opět se rozhostilo ticho. I když jsem byl ještě ospalý, zvuk byl natolik zvláštní, že mě dostatečně probudil, a řekl bych, že i trochu vyděsil. Krátce po tom, co jsem ten zvuk slyšel, jsem si však zase začal všímat jiných věcí, ale druhý den ráno jsem si začal říkat, co to jen sakra bylo. Neohlásil jsem to, a ani jsem o tom neuvažoval, až do teď. Nebyl jsem si totiž jistý, co to bylo, a upřímně jsem na to po nějaké době úplně zapoměl. Dokud mi ten můj zážitek znovu něco připomělo. I kdyby to nebyl bigfoot, fajn. Ale co to teda mohlo být ?"




Další incident se údajně odehrál 25. srpna 2008 opět v okresu Clackamas. Svědek uvádí:

"V pondělí 25. srpna v přibližně 7:30 hodin jsme já a můj přítel cestovali autem směrem na západ po dálnici číslo 26. Vraceli jsme se z rybářského výletu. Nejbližší městečko bylo Rhododendron. Všimli jsme si auta zaparkovaného mimo silnici v nouzovém pruhu po levé straně. Automobil před námi najednou prudce zastavil a my jsme si mysleli, že došlo k nehodě a nebo že srazil nějaké zvíře, které přebíhalo přes silnici. Vystoupili jsme z našeho auta a šli jsme se podívat, co se stalo. Najednou se z lesa vynořila zvláštní, zhruba 180 cm vysoká bytost podobná lidoopovi. Tvor přeběhl silnici hned za naším autem a přitom byl málem sražen dalším automobilem, který zrovna přijížděl. Tvor rychle změnil směr svého běhu, aby se vyhnul srážce. Byl od nás vzdálen tak 3 metry, tudíž byl velmi blízko. Ačkoliv byl při běhu trochu skrčený, vypadalo to jako kdyby chodil vzpřímenou chůzí. Při běhu se však kloubama svých prstů na rukou opíral o zem jako gorila, a tudíž jeho pohyb z části vypadal jako zvířecí, a z části jako lidský. Rozhodně byl dost rychlý, jako zvíře. Tvor se zdál být velmi vyděšený. Všiml jsem si jeho tváře, ve které byla znát panika a strach, když vycházel z lesa. Jeho ústa byla pevně sevřená a nebyly vidět žádné zuby. Tvář měla světle hnědé zbarvení. Připomínala tvář orangutana, ale byla daleko více lidská. Tvor měl jinak hnědě zbarvenou srst jako medvěd, dlouhé paže a robustní tělo. Po té, co tvor zmizel, jsem řekl svému příteli, že to vypadalo jako nějaký lidoop. Jsem si jistý, že řidiči a cestující ve třech dalších vozidlech, která byla poblíž, onoho tvora rovněž viděli. Řidička auta před námi rovněž vystoupila, poté i další cestující. Jsme překvapeni, že v médiích se ohledně tohoto incidentu neobjevily žádné zprávy."

Další pozorování se údajně odehrálo v červnu 1978 v okresu Douglas. Svědek, kterému bylo tehdy 7 let, uvádí:

"Tato událost se stala, když mi bylo 7 let. Bohužel neznám tolik podrobností ohledně té události, jelikož už je to dávno. Tehdy to bylo poprvé, co jsem byla v Oregonu. A myslím, že zřejmě i naposled.

V červenci 1978, když mi bylo pouhých 7 let, jsem spolu s rodinou cestovala do Oregonu za příbuznými. Strávili jsme tam 3 týdny a já jsem měla to štěstí, že jsem viděla to, co považuji za bigfoota. Kempovali jsme v oblasti poblíž měst Reedsport a Florence, která byla hustě zarostlá a která se nacházela poblíž mělké říčky. Kemp byla v podstatě mýtina obklopená hustým lesem se stromy a keři. Byla tu stezka, která vedla k říčce. Ačkoli to asi k říčce nebylo daleko, mě se to tak zdálo. Pozdě odpoledne bylo slunečné a teplé počasí a všichni kromě mého bratrance, mého strýce a mě šli hledat stáda losů a antilop, na které se chtěli podívat. V kempu jsme měli postavené stany. Můj bratranec a strýc zrovna v jednom podřimovali, když došlo k onomu setkání. Zrovna jsem si hrála před svým stanem, když jsem zaslechla šustění podrostu. Najednou jsem ucítila podivný pronikavý zápach, který jsem nikdy předtím necítila. Když jsem se podívala směrem, odkud zvuky přicházely, všimla jsem si, že jeden malý strom se znenadání začal třást. Ten strom byl za nějakým druhem hustého bobulového keře, a tudíž jsem neviděla, proč se ten strom tak ohýbá a třese. Byla jsem zvědavá a tak jsem se šla podívat blíž. Myslela jsem si, že na stromě bude nějaká veverka. V jednom okamžiku se však za keřem vynořila obrovská chlupatá ruka, která utrhla hrst bobulí. Byla jsem vzdálena pouze asi 3 metry. Ruka byla obrovská a měla dlouhou, červnenohnědě zbarvenou srst. Bylo mi ihned jasné, že to je ruka, a ne tlapa. Stála jsem tam v naprostém šoku. Když jsem se vzpamatovala a rozmohla se k běhu, pelášila jsem jak o život. Ačkoliv mě stvoření nepronásledovalo a možná si mě ani nevšimlo, viděla jsem vše, co jsem vidět chtěla. Ta ruka byla opravdu děsivá. Asi bych zemřela strachy, kdybych viděla i zbytek. Vrátila jsem se do tábora, který nebyl daleko. Byl však dost daleko na to, aby můj spící strýc a bratranec nic neslyšeli. Nekřičela jsem, pouze jsem běžela tak rychle, jak jsem jen mohla. Poté jsem si sedla hned vedle stanu, kde spali. Když jsem se posadila, uvědomila jsem si, že jsem se pomočila. Nikdy předtím se mi to nestalo. Držela jsem ústa zavřená, dokud se moje matka a moji další strýcové a tety (kteří byli z Oregonu) nevrátili z prohlídky antilop a losů. Řekla jsem jim všechno a oni mi na to odpověděli, že to musel být medvěd. Popsala jsem jim barvu srsti oné ruky a bylo mi řečeno, že barva musela být jedině černá, jelikož se v tamější oblasti vyskytují pouze medvědi baribalové. Nebyla jsem hloupá. Znala jsem rozdíl mezi rukou a tlapou a rozdíl mezi červenohnědou a černou barvou. Nějakým způsobem mě však přesvědčili, že jsem přece jenom viděla medvěda. Pak jsme se vrátili do našeho domovského státu Mississippi. O několik let později jsem byla v 6. třídě. V té době nám byl povolen přístup do knihovny, a tak jsme si tam chodili prohlížet všelijaké knížky. Našla jsem knihu s černým obalem a pokud se nemýlím, její titul byl "Bigfoot". Ihned jsem jí otevřela a začala si v ní číst. Teprve v tu chvíli jsem přišla na to, že zvíře, které jsem před lety viděla, mělo jméno. Nikdy jsem v životě nebyla tak nadšená! Nikdy předtím jsem o bigfootovi neslyšela a myslím, že ani moje rodina a ani příbuzní. Od doby mého objevu v knihovně jsem však o tomto tématu přečetla mnoho knih a začala jsem se o to velmi zajímat. Dost jsem o tom, co se mi přihodilo, přemýšlela, ale zároveň jsem se bála skepticismu ostatních. Doufám, že ta záhada bude vyřešena ještě za mého života. Naštěstí můj manžel a syn nejsou tak skeptičtí jako moje máma, tety, strýcové a bratranci. Jsem velmi upřímná a nikdy bych o nečem takovém nelhala. Nevím, proč jsem byla jedním z vyvolených lidí, kteří měli možnost vidět i jen malou část tohoto tajemného tvora."




Další pozorování se údajně odehrálo v červenci 1991 v okresu Umatilla poblíž městečka LaGrande. Svědek uvádí:

"Já a moje rodina jsme měli piknik na místě poblíž dálnice číslo 84 v národním lese Umatilla National Forest, a to konkrétně v místě Emigrant Springs State Heritage Site. Zrovna jsme začali jíst, když jedno z dětí něco zahlédlo a upozornilo nás na to. Za roklí ve vzdálenosti zhruba 800 metrů jsme na louce viděli jakýsi černý objekt, o kterém jsme se nejprve domnívali, že se jedná o medvěda. Postava seděla a kymácela se ze strany na stranu. Ten objekt jsme sledovali 4 až 5 minut. Najednou se však postava postavila na zadní končetiny a v tu chvíli jsme si uvědomili, že to není medvěd. Postava mohla měřit přes 2 metry a zdálo se, že jí chůze po dvou nohách nečiní žádný problém. Stačili jí pouhé 3 nebo 4 kroky, aby došla do zhruba 13 metrů od ní vzdáleného borovicového lesa, kde se nám pak ztratila z dohledu. Toho by žádný medvěd nebyl schopen. Medvědi sice také občas chodí po dvou nohách, ale dělají přitom malé krůčky. Byl jasný letní den a my jsme tu postavu viděli velmi dobře, i když byla poměrně daleko. Narodil jsem se ve státu Washingtonu a předtím jsem o seskvečovi již několikrát slyšel. Rovněž jsem viděl záběry Rogera Pattersona a Boba Gimlina z roku 1967 a to, co jsem viděl já, se tomu velmi podobalo a stejně se to i pohybovalo."

Poslední zmíněné pozorování se údajně odehrálo v červenci 1956 v okresu Douglas poblíž jezera Lemolo a dálnice číslo 60. Muž uvádí:

"Když bylo mému otci asi 8 let, jeho rodina se přestěhovala do okresu Douglas v Oregonu, který se nachází v Kaskádovém pohoří. Jeho otec, můj dědeček, byl totiž dřevorubec. Bydleli tam však pouze přes letní sezónu. Poblíž jejich bydliště se nacházela dvě jezera, jezero Diamond a jezero Lemolo. Otec mi vyprávěl, že jednoho dne jim odpadla polovina výuky ve škole, takže kolem jedné hodiny odpoledne již vyrazil na cestu domů. Vydal se po stezce, která vede kolem jezera Lemolo. Touto cestou však měl zakázáno chodit, jelikož vedla kolem tábora dřevorubců. Byl jasný a slunečný letní den. Otec se tedy vydal po této cestě, kolem které se nacházelo mnoho bobulovitých keřů. Když již byl téměř na konci cesty, všiml si něčeho, co v dřepu sedělo u jezera a pilo z něho. Bylo to od něho vzdálené zhruba jen 40 až 60 metrů a nacházelo se to na stejném břehu, jako byl otec. Po chvilce se to postavilo rovně jako muž a zíralo to přímo na mého otce. V okamžiku, kdy si můj otec uvědomil, že to není člověk nebo medvěd, vzal nohy na ramena. Otec řekl, že tvor měl po celém těle tmavě hnědou srst a že byl dost vysoký. Mohl prý měřit 190 cm. Jeho postava byla robustní a obličej plochý. Když jsem se ho v dnešní době ptal na jeho zážitek s tím tvorem, abych získal více podrobností, řekl, že během 3 nebo 4 měsíců, během kterých tam toho roku žili, zaslechl několikrát podivné vytí a skučení, které si nemohl připojit k žádnému jemu známému zvířeti. Otec o svém zážitku začal mluvit až nějakou dobu po tom, co se stal, jelikož byl tou dobu v oblasti, kam měl zakázáno chodit."

Muž poté ještě uvedl, že něco podobného se údajně přihodilo i příteli jeho strýce. Ten údajně jednou jel se svou přítelkyní na koních rovněž v Kaskádovém pohoří, když znenadání narazili na podivnou, srstí porostlou bytost, která se opírala o strom. Jakmile ji zaregistrovali koně, zmocnil se jich strach a začali couvat. Během toho si strýcův kamarád a jeho přítelkyně údajně všimli i druhé přítomné bytosti, samice s ňadry, která zrovna seděla na skále a kojila své mládě. Jelikož byli koně nervózní, vydávali hlasité zvuky, což zřejmě záhadné tvory znepokojilo a tak se sebrali a odešli pryč. Místo ihned opustili i strycův přítel s přítelkyní.



Stylizované vyobrazení seskveče a hromoptáka, dílo Indiánů
z pacifického severozápadu



Příroda státu Oregon


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SEZNAM JMEN PODLE SVĚTADÍLŮ A STÁTŮ:

SEVERNÍ AMERIKA

USA: BIGFOOT, SASQUATCH (SESKVEČ), SKUNK APE, GRASSMAN, JÁHJAHÁS, METAH KAGMI, ČVONÝTÝ, ŠAMPE, ICE MAN (LEDOVÝ MUŽ), WILD MAN (DIVOKÝ MUŽ)

KANADA: SASQUATCH, BIGFOOT, DZUNUKWA, OLD YELLOW TOP, WILD MAN (DIVOKÝ MUŽ)

MEXIKO: ALUX, SISIMITE, QUINAMETZIN, EL CUATLACAS, AHUL

BELIZE, NIKARAGUA, KOSTARIKA, HAITI: XIPE, SISIMITE, CIGOUVE

JIŽNÍ AMERIKA

KOLUMBIE: DE LOYS' APE (LOYSOVA OPICE)

VENEZUELA: VASITRI

GUYANA: DIDI

BRAZÍLIE: MAPINGUARY, MARICOXI (MARIKOŠI)

PERU: TARMA, ISNACHI

EKVÁDOR: WILD MAN (DIVOKÝ MUŽ)

ARGENTINA: UCUMAR

EVROPA

IRSKO A VELKÁ BRITÁNIE: WUDEWASA, WILD MAN, GREEN MAN (ZELENÝ MUŽ), VELKÝ ŠEDÝ MUŽ (BIG GREY MAN), LEPRECHAUN (LEPRIKON)

ŠPANĚLSKO A PORTUGALSKO: BASAJAUN, IRETGES

ČESKO, SLOVENSKO, POLSKO, SLOVINSKO, BULHARSKO: DIVÝ MUŽ, LEŠIJ, HEJKAL, LESNÍ PANNY

FRANCIE, BRETAŇ: DUS, HOMME SAUVAGE, OGRE

NĚMECKO, HOLANDSKO, ŠVÝCARSKO, TYROLSKO: WAISE, WEES, SCHRAT, FANGE, WILDER MANN, ORKE

ŠVÉDSKO, FINSKO, DÁNSKO, NORSKO, ISLAND: TROLL, JÄTTE, WILDMAN, HOMO NOCTURNUS, HALTIJA, TREE EATER, WUDEWASA

ITÁLIE, ŘECKO: SATYR, FAUN

AFRIKA

KONGO: BONDO ŠIMPANZ

ZAIRE: APAMANDI

SENEGAL: FATING'HO

ZÁPADNÍ AFRIKA: ABONESI

JIŽNÍ AFRIKA: TOKOLOSHE

KEŇA: MUHALU

ASIE

RUSKO: ČUČUNA (CHUCHUNYA), ČUČUNAJA, ALMAS, ALMASTY, ALBASTY, ALMA, KAPTAR, LEŠIJ, DŽULIN, MULEN,
KJIK IŠ, KÉDJEKI

MONGOLSKO, GRUZIE, TÁDŽIKISTÁN, ÁZERBAJDŽÁN, ARMÉNIE: ALMAS, ALMASTY

PÁKISTÁN: BAR MANU

AFGHÁNISTÁN: JAVOJ-ADAM, JAVO CHALG, JABALIK-ADAM

INDIE, SRÍ LANKA: MANDE BARUNG, NITTAEWO, NITTEVO

BANGLADÉŠ: BAN-MANUSH

NEPÁL, BHŮTÁN, TIBET: YETTI, STRAŠLIVÝ SNĚŽNÝ MUŽ (ABOMINABLE SNOWMAN), MEH-TEH, DZU-TEH, TEH-LMA, NYALMO, METOH-KANGMI, CHEMO, MI-CHEN-PO, MIGU, MI-TEH, RIMI, BEKK-BOK

ČÍNA: YEREN, ČÍNSKÝ DIVOKÝ MUŽ, YEH-REN, OPIČÍ MUŽ, MEDVĚDÍ MUŽ, FEI FEI, YIREN

JAPONSKO: HIBAGON, HINAGON

VIETNAM, THAJSKO, LAOS, KAMBODŽA, BARMA: TOK, GERGASI, TUA YEUA, CHI TRAU, CHAU MAU, KUNG LU, SHAN TU, UNTRAHOM, NGUOI RUNG (BUVOLÍ MUŽ)

INDONÉSIE, MALAJSIE, BORNEO, FILIPÍNY: BATUTUT, ORANG DALAM, ORANG PENDEK, EBU-GOGO, HOMO FLORESIENSIS, HANTU HUTAN, MYOIR, KAPRE

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

AUSTRÁLIE: YOWIE

NOVÝ ZÉLAND: MAERO, MOHOAO, MOEHAU