Vlčí děti

5. října 2018 v 20:02 | Filip Holý |  Další zajímavosti a záhady

Vlčí děti


Toto téma sice až tak úplně nesouvisí s ostatními články na tomto blogu, ale rozhodně se jedná o velmi zajímavou a mnohými otazníky opředenou věc. Vlčí dítě je termín, kterým se označuje lidské dítě, které od velmi malého věku vyrůstalo bez kontaktu s lidskou společností a tudíž nebylo vychováno lidskými rodiči. Vlčí děti nemají žádné nebo jen minimální zkušenosti s lidskou péčí a sociálním jednáním, včetně lidské řeči a lidského chování. Proto kompletně nebo z velké části postrádají lidské, sociální dovednosti a jejich socializace do lidské společnosti je velmi obtížná, někdy se povede, někdy jen zčásti a někdy vůbec. Některé vlčí děti byly velmi zanedbávány a byly drženy v drsných, tvrdých a traumatických podmínkách, které je izolovaly od společnosti, ať už tam byly drženy z jakéhokoliv důvodu a nebo ať už byly drženy svými rodiči nebo někým jiným. Další vlčí děti byly vychovány zvířaty a vyrůstaly v divočině zcela mimo lidskou společnost a civilizaci. Údajně je vychovaly například primáti, vlci, psi, medvědi, ovce, dobytek, kozy, pštrosi nebo pumy. Vlčí děti byly námětem mnoha legend a pověstí. O vlčí děti se zajímalo mnoho psychologů a vědců. I francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau se ve svém díle Rozprava o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi o vlčích dětech zmiňuje. Je zajímavé, že v 18. století, kdy se stalo údajně mnoho takových případů a kdy tyto případy veřejnost velmi přitahovaly, existovala pro vlčí děti vědecká klasifikace - Homo sapiens ferus.



Socha vlčice kojící Romula a Rema, Řím, Itálie


Jeden z nejznámějších případů vlčích dětí se stal na začátku 19. století v Německu. Jednalo se o Kašpara Hausera ( narozen údajně 30. dubna 1812 na neznámém místě - 17. prosince 1833 v Ansbachu), jehož skutečná identita nebyla nikdy objasněna. Tento případ vzbudil na přelomu 20. a 30. let 19. století velkou pozornost. Kašpar Hauser byl označován jako vlčí dítě nebo "dítě Evropy". Tento chlapec se objevil v německém Norimberku 26. května 1828 a byl špatně oblečený, zmatený, nedokázal se pořádně orientovat a hovořil velmi nesouvisle. Měl u sebe ovšem dva dopisy, z nichž jeden byl od jeho matky, která v dopise uvedla jako datum jeho narození 30. duben 1812 a že jeho otcem byl voják, který padl a ona se o něho dále nemůže starat. Autor druhého dopisu byl údajně chudý nádeník, který chlapce vychoval a nyní žádá, aby byl přijat k jezdectvu. Kašpar Hauser nedokázal uspokojivě odpovídat na otázky a dokázal se jen podepsat. Po čase, když se psychicky i fyzicky zotavil, uvedl, že celý svůj dosavadní život prožil v tmavé kobce, kde se živil pouze chlebem a vodou a jeho jediným společníkem byl dřevěný koník. Kašpar Hauser se kupodivu rychle naučil normálně mluvit, číst i psát a dokonce se u něho pojevil i výtvarný talent. I sociální návyky si rychle osvojil a dostal práci v právnické kanceláři v Ansbachu. Trpěl ovšem častými změnami nálad, které se přisuzují epilepsii. Taktéž tvrdil, že se údajně stal dvakrát terčem pokusu o vražedný útok, avšak jelikož nedokázal uspokojivě pachatele pospat, vyšetřování nic neodhalilo (útoky se staly údajně v říjnu roku 1829 a v dubnu roku 1830). 14. prosince 1833 ale přišel domů s bodnou ránou v hrudi a o tři dny později zemřel. Ještě stačil říci svému domácímu Meyerovi, že ho v zámeckém parku bodl neznámý muž a také mu ukázal údajný dopis od pachatele, který se v něm podepsal jako M. L. Ö. Na jeho náhrobku je latinsky napsáno: "Zde leží Kašpar Hauser, hádanka své doby. Původ neznámý, smrt tajuplná." Existuje několik teorií o tom, co byl Kašpar Hauser ve skutečnosti zač. Mohl být urozeného původu a držen proto, aby se nemohl dostat na trůn. Jeho otec mohl být rovněž Napoleon Bonaparte, nebo podle jiné teorie jeho matka mohla být Napoleonova adoptivní dcera a jeho otec bádenská velkovévoda. Dvakrát provedené zkoušky DNA ovšem nic spolehlivě nepotvrdily ani nevyvrátily. Jeho příběh mohl být rovněž celý vymyšlený a ve skutečnosti se mohlo jednat o podvodníka nebo o psychicky nemocného člověka, který trpěl bájivou lhavostí. I psychiatr Karl Leonhard dokazuje, že není možné, aby člověk, který prožil 16 let bez jakéhokoliv sociáního kontaktu a navíc v tmavé kobce, se dokázal naučit mluvit, psát a číst a vůbec socializovat tak rychle, otázka, zda vůbec. I jeho smrt byla spíše než vražda sebevražda.



Kašpar Hauser



Socha Kašpara Hausera, Ansbach, Německo


Jedním z nejlépe zdokumentovaných případu vlčích dětí, které byly vychovány zvířaty nebo vyrůstaly v divočině mimo civilizaci se stal na přelomu 18. a 19. století ve Francii. Jedná se o případ chlapce Viktora z Aveyronu ( francouzsky Victor de I'Aveyron, známý též jako divoký chlapec z Aveyronu, Enfant sauvage de l'Aveyron, narozen přibližně v roce 1785 - 1828 v Paříži), který byl počátkem roku 1800 odchycen v Saint-Sernin-sur-Rance v departmentu Aveyron. Předtím byl chycen lovci již několikrát, ovšem po čase vždy zase utekl zpět do divočiny a poté byl občas vídán místními, jak leze po stromech. Chlapec nemluvil, nejevil známky, že by rozuměl lidské řeči a jeho chování se lidskému vůbec nepodobalo, až na to, že chodil vzpřímeně. V té době mu bylo odhadem 12 let. Úřady se snažily najít jeho rodinu, příbuzné a vypátrat jeho původ, ovšem bezúspěšně. Chlapec zůstal také nějaký čas v sirotčinci, kde údajně, když ho oblékli, oblečení ze sebe ihned ztrhal a nechodil na toaletu. O případ se již od začátku zajímalo mnoho vědců. Chlapce studovali například naturalista Pierre Joseph Bonnaterre, žijící ve městě Rodez nebo zakladatel moderní psychyatrie Philipe Pinel, který ho zkoumal v Paříži. V Paříži byl umístěn v Národním institutu pro hluchoněmé, jehož ředitelem byl Roch-Ambroise Cucurron Sicard. Chlapec byl podroben mnoha experimentům a zkoumáním. Když provedli jeho lékařské vyšetření, neodhalili žádné tělesné postižení. Chlapec nejevil kromě spánku a jídla zájem o nic. Bonnaterre zjistil, že má chlapec nejspíš zpřeházeny důležitosti svých smyslů. Bonnaterre na něm vyzkoušel i experiment se zrcadlem. Po čase se objevily jisté známky malého pokroku: chlapec toleroval, aby byl oblékán a začal rovněž jíst i jiná jídla než jen brambory (když nedojedl nějaké jídlo, po vzoru zvířat ho zahrabal na zahradě). Napsal:

"Všechny tyto drobnosti - a ještě mnohé jiné, jež bychom
mohli připojit - dokládají, že tomuto dítěti inteligence,
odhad a úsudek úplně nechybí. Přesto však musíme říci,
že ve všem, co se netýká jeho přirozených potřeb nebo
uspokojení hladu, lze jeho chování považovat za čistě
zvířecí. Má-li nějaké pocity, nerodí se v nich žádné
myšlenky. Nedokáže je dokonce ani vzájemně srov-
návat. Zdálo by se, že není žádného spojení mezi
jeho duší či myslí a jeho tělem."

Úřadům se dokonce v jeden čas přihlásili dva muži, kteří v bouřlivé době Francouzské revoluce pohřešovali své syny. Ovšem ani jeden ve Viktorovi svého syna nenašel. Doktor Pinel a jeho tým naturalistických filosofů se domnívali, že chlapec trpí idiocií a že se ho nepodaří zcivilizovat. Toho názoru ovšem nebyl francouzský lékař Jean Marc Gaspard Itard, který se chlapce poté na čas ujal a snažil se ho vzdělávat. Podařilo se mu ovšem jen malých pokroků: chlapec se naučil vyslovovat dvě slova - lait (francouzsky mléko) a oh, Dieu (ach, Bože). O zbytku Viktorova života se ví jen už velmi málo. Údajně žil dál v Národním institutu pro hluchoněmé s jeho opatrovnicí paní Guérrinovou, se kterou se poté přestěhovali do blízského domu. Zemřel roku 1828.



Portrét divokého chlapce z Aveyronu kolem roku 1800




Portrét Viktora z Aveyronu z Itardovy knihy, roku 1802


Marina Chapmanová žila údajně s malpy kapucínskými, opicemi, v Kolumbijské džungli od jejích 4 let do jejích 9 let. Byla nalezena v roce 1954. Později se dokonce oženila, měla děti a vedla normální život, což je pro vlčí děti dost neobvyklé.

14. - 19. století
  • Hesenský vlčí chlapec - 14. století
  • Chlapec z Bambergu vychovaný dobytkem - 16. století
  • Hans z Liege
  • Irský chlapec vychovaný ovcemi. Zmiňuje se o něm Nicolaes Tulp ve své knize Observationes medicae
  • Tři litevští medvědí chlapci - 17. století
  • Dívka z Oranienburgu 1717
  • Dva chlapci nalezení v Pyrenejích 1719
  • Divoký Petr z Hamelinu 1724.
  • Marie-Angélique Memmie Le Blanc známá jako divoká dívka ze Sangi či Divoká dívka ze Champagne 1731.
  • Medvědí dívka z Krupiny, Slovensko, 1767
  • Chlapec z Kronstadtu, 1781
  • Viktor z Aveyronu známý jako divoký chlapec z Aveyronu, byl chlapec, který část svého dětství strávil v lese. Počátkem roku 1800 byl odchycen v Saint-Sernin-sur-Rance v departementu Aveyron. V té době mu bylo přibližně 12 let; ani přes snahu úřadů se nepodařilo vypátrat jeho rodinu ani původ. Již od počátku se o jeho případ zajímali vědci, což z divokého chlapce z Aveyronu činí jeden z nejlépe zdokumentovaných případů vlčích dětí.
  • Kašpar Hauser začátek 19. století
  • Lobo vlčí dívka 1845

20. století
  • Amala a Kamala byly dvě dívky žijící s vlky. Roku 1920 je nedaleko Midnapuru v Indii objevil misionář Joseph Singh
  • V květnu 1972 byl nedaleko Sultanpuru v indickém státě Uttarpradéš nalezen asi čtyřletý hrající si s vlčaty. Měl velmi snědou kůži, dlouhé zahnuté nehty na prstech, zacuchané vlasy a mozoly na dlaních, kolenech a loktech. Byl pojmenován Shamdeo a odnesen zachránci do vesnice Narayanpur. Nikdy se nenaučil mluvit, ale uměl se dorozumět posunky. Zemřel v roce 1985.
  • Gazelí chlapec
  • John Ssebunya
  • Pštrosí chlapec. Chlapec jménem Hadara se ztratil svým rodičům na Sahaře ve věku 2 let a vyrostl mezi pštrosy. V 12 letech byl nalezen, vrátil se ke svým rodičům do lidské společnosti. Později se oženil a měl děti. Tento příběh je známý v oblasti západní Sahary. Švédská spisovatelka Monica Zak napsala na základě vyprávění Hadarova syna o tomto případě knihu.
  • Oxana Malaya narozena 4. listopadu 1983 byla v roce 1991 nalezena ve venkovním výběhu, kde žila společně se psy. Nebyla schopná mluvit, pohybovala se po čtyřech.
  • Leopardí chlapec
  • Medvědí dívka
  • Genie
  • Marcos Rodriguez Pantoya
  • Vicente Cacau
  • Ramu
  • Ramachandra
  • Saturday Mthiyane
  • Daniel Andes
  • Ivan Mishukov
  • Edik, Ukrajina

21. století
  • Alex, psí chlapec, 2001, Chile
  • Traian Căldărar, 2002, Rumunsko
  • Andrej Tolstyk, 2004, Rusko
  • Dívka z džungle, 2007, Kambodža
  • Neznámý přibližně 8letý chlapec, 2007, Uzbekistán
  • Ljocha, 2007, Rusko
  • Danielle Crockett, 2007-2008, Florida, Spojené státy americké
  • Nataša, Rusko, 2009
  • Chaidy, Indie, 2012

Vlčí děti v mytologii a literatuře
V mytologii různých národů i v moderní litaratuře se vyskytuje mnoho příběhů o dětech, které byly vychovány divokými zvířaty.
  • Romulus a Remus, dvojčata která podle pověsti založila Řím, byla vychována vlčicí.
  • Podle irských pověsti byl vlčicí vychován bájný irský král Cormac mac Air.
  • V knize Šáhnáme(Kniha králů) sepsané perským básníkem Firdausím vystupuje hrdina Zaal vychovaný obrovským a moudrým ptákem Simurghem.
  • Mauglí hrdina Knihy džunglí anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga byl vychován vlčí smečkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SEZNAM JMEN A POJMENOVÁNÍ PODLE SVĚTADÍLŮ A STÁTŮ:

SEVERNÍ AMERIKA

USA: BIGFOOT, SASQUATCH, SKUNK APE, GRASSMAN, JÁHJAHÁS, METAH KAGMI, ČVONÝTÝ, ŠAMPE
ICE MAN, WILD MAN

KANADA: SASQUATCH, BIGFOOT, DZUNUKWA, OLD YELLOW TOP, WILD MAN

MEXIKO: ALUX, SISIMITE, QUINAMETZIN, EL CUATLACAS, AHUL

BELIZE, NIKARAGUA, KOSTARIKA, HAITI: XIPE, SISIMITE, CIGOUVE

JIŽNÍ AMERIKA

KOLUMBIE: LOYSOVA OPICE

VENEZUELA: VASITRI

GUYANA: DIDI

BRAZÍLIE: MAPINGUARY, MARIKOŠI

PERU: TARMA, ISNACHI

EKVÁDOR: WILD MAN

ARGENTINA: UCUMAR

EVROPA

IRSKO A VELKÁ BRITÁNIE: WUDEWASA, WILD MAN, GREEN MAN, VELKÝ ŠEDÝ MUŽ, LEPRIKON

ŠPANĚLSKO A PORTUGALSKO: BASAJAUN, IRETGES

ČESKO, SLOVENSKO, POLSKO, SLOVINSKO, BULHARSKO: DIVÝ MUŽ, LEŠIJ, HEJKAL, LESNÍ PANNY

FRANCIE, BRETAŇ: DUS, HOMME SAUVAGE, OGRE

NĚMECKO, HOLANDSKO, ŠVÝCARSKO, TYROLSKO: WAISE, WEES, SCHRAT, FANGE, WILDER MANN, ORKE

ŠVÉDSKO, FINSKO, DÁNSKO, NORSKO, ISLAND: TROLL, JÄTTE, WILDMAN, HOMO NOCTURNUS, HALTIJA, TREE EATER, WUDEWASA

ITÁLIE, ŘECKO: SATYR, FAUN

AFRIKA

KONGO: BONDO ŠIMPANZ

ZAIRE: APAMANDI

SENEGAL: FATING'HO

ZÁPADNÍ AFRIKA: ABONESI

JIŽNÍ AFRIKA: TOKOLOSHE

KEŇA: MUHALU

ASIE

RUSKO: ČUČUNA, ČUČUNAJA, ALMAS, ALMASTY, ALBASTY, ALMA, KAPTAR, LEŠIJ, DŽULIN, MULEN, KJIK IŠ, KÉDJEKI

MONGOLSKO, GRUZIE, TÁDŽIKISTÁN, ÁZERBAJDŽÁN, ARMÉNIE: ALMAS, ALMASTY

PÁKISTÁN: BAR MANU

AFGHÁNISTÁN: JAVOJ-ADAM, JAVO CHALG, JABALIK-ADAM

INDIE, SRÍ LANKA: MANDE BARUNG, NITTAEWO, NITTEVO

BANGLADÉŠ: BAN-MANUSH

NEPÁL, BHŮTÁN, TIBET: YETTI, STRAŠLIVÝ SNĚŽNÝ MUŽ, MEH-TEH, DZU-TEH, TEH-LMA, NYALMO, METOH-KANGMI, CHEMO, MI-CHEN-PO, MIGU, MI-TEH, RIMI, BEKK-BOK

ČÍNA: YEREN, ČÍNSKÝ DIVOKÝ MUŽ, YEH-REN, OPIČÍ MUŽ, MEDVĚDÍ MUŽ, FEI FEI, YIREN

JAPONSKO: HIBAGON, HINAGON

VIETNAM, THAJSKO, LAOS, KAMBODŽA, BARMA: TOK, GERGASI, TUA YEUA, CHI TRAU, CHAU MAU,
KUNG LU, ŠAN TU, BUVOLÍ MUŽ, UNTRAHOM, NGUOI RUNG

INDONÉSIE, MALAJSIE, BORNEO, FILIPÍNY: BATUTUT, ORANG DALAM, ORANG PENDEK, EBU-GOGO, HOMO FLORESIENSIS, HANTU HUTAN, MYOIR, KAPRE

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

AUSTRÁLIE: YOWIE

NOVÝ ZÉLAND: MAERO, MOHOAO, MOEHAU