Bigfoot

2. září 2018 v 0:03 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Bigfoot

Hvízdající obři z hlubokých severoamerických lesů a hor


Místo výskytu:Severní Amerika - USA a Kanada
Výška:1,8 m - 3 m
Zbarvení srsti:hnědá, černá, šedivá, béžová, bílá










Bigfoot, snad nejikoničtější kryptozoologická postava severomaerického kontinentu. Nejenom že tu od Kalifornie a Oregonu až po Maine a Washington najdete mnoho muzeí, věnující se této záhadě, ale Bigfoota uvidíte také na spoustě reklam, ať už na různé restaurace či atrakce. Najdete tu ovšem také velké množství spolků a organizací, oficiálních i soukromích, které se této záhadě věnují. Vždyť také průzkumy prokázaly, že v Bigfoota věří 3 z 10 Američanů a 2 z 10 Kanaďanů. Bigfoot ovšem pevně patří do severoamerického folklóru. Severoameričtí indiáni, ať už v USA či Kanadě, ho vyřezávají na své totemy a tohoto chlupatého obra znali ještě dávno před příchodem Evropanů. Navíc o indiánech je známo, ža na své totemy vyřezávají pouze zvířata, která považují za reálně žijící. Bigfoota také často nelezneme v indiánských legendách a vyprávěních. Bigfoot se taktéž stal námětem pro různé indiánské umělecké předměty a výrobky. Označení Sasquatch, jak také bývá velmi často nazýván, pochází z indiánského jazyka Kwakiutlů. Je podle něho pojmenována i jedna z kanadských provincií, Saskatchewan. Bigfoot má ještě mnoho dalších jmen, jelikož indiáni ze všech koutů Severní Ameriky ho nazývají jinak. Pro indiány kmene Modoc a Klamath v severní Kalifornii a jižním Oregonu je to jáhjahás nebo metah kagmi ( pozoruhodná podoba s metoh kangmi, což je označení, které pro Yettiho používájí Tibeťané ). Pro Clallamy je to síjetyk, pro jejich sousedy síjetko, pro kmen Spokane, sídlící na hranicích Kalifornie s Oregonem, je to čvonýtý, pro indiánské kmeny sdružené v Colvillské konfederaci to je skenykam nebo čouenitou, pro kmen Choctaw je to šampe. Pro inidány z okolí Mt. St. Helens to je skukúm. V Britské Kolumbii ho Kwakiutlové a Selišové nazývají seskveš, seskeč nebo seskvoč, Nimpkišové nazývají obávanou lidožravou samici tohoto druhu dzunukwa nebo dsonoqua. V Ohiu ho nazývají Grassman ( muž z trávy ). V Ontariu v Kanadě to je Old yellow top ( podle údajného světlého zbravení ). Označení bigfoot ( velká noha ) se používá hlavně na americkém severozápadě. Velký počet zpráv o pozorování Bigfoota v USA přichází hlavně díky 2 pravidlům: tyto tvory lze nejčastěji uvidět v odlehlých, divokých místech, jako jsou hluboké lesy, hory a podobná místa a neprobádané končiny. Těchto míst je nejméně v Evropě, proto také z Evropy pochází jen minimum zpráv o takových pozorováních. Severní Amerika je takových míst plná. Druhé pravidlo je to, že čím víc je kraj zaostalý, tím méně se takových zpráv dostane do světa. To platí hlavně o Asii, Jižní Americe a Africe, kde se údajně vyskytuje velké množství takových tvorů jako Bigfoot. Jenže v USA se rozlehlé neprozkoumané lesy střídají s velkými velkoměsty a rozsáhlou infrastrukturou.



Muzeum Bigfoota ve Willow Creek



Představa Bigfoota podle Roberta Batesmana



Indiáni tohoto tvora znají už od pradávna. Vypráví si o něm v legendách a příbězích, které si předávají po genreace. Toto dokazují i prastaré do kamene vytesané hlavy, které se našli v údolí řeky Columbie ve státech Oregon a Washington. Pocházejí přibližně z let 1500 př. n. l. - 500 n. l. V centrální Kalifornii u řeky Tule nad mšstem Portville v pohoří Sierra Nevada se zase nachází skalní převis zazvaný Painted Rock, který je pomalovaný mnoha piktografy, které zobrazjí celou rodinu Bigfootů. Tyto malby zobrazují legendu indiánského kmene Yokutů. Nejstarší svědectví o pozorování těchto opicím podobným bytostech pochází z roku 986 n. l., kdy je viděl norský vikingský dobyvatel a mořeplavec Leif Eriksson a jeho muži. Leif Eriksson byl patrně první Evropan, který doplul na území Severní Ameriky a probádal jej. Jako objevitel je považován seveřansko-islandský cestovatel a námořník Bjarni Herjólfsson, který neznámou zemi spatřil, ale neprobádal ji. Tuto zem Leif Eriksson označil jako Vinland. Při probádávání pevniny se měly údajně setkat s tvory, kteří byly "příšerní, oškliví, chlupatí a měly velké černé oči .....". Tito tvorové se prý podobali velkým chlupatým lidem a Leif je dokonce i několikrát pozoroval z lodě. Tito tvorové prý žili v lesích, ovšem od zdejších domorodých obyvatel se výrazně lišily. Vikingové tyto tvory nazvali Skellring. Cestovatel a objevitel David Thompson, který cestoval po západní Kanadě, nalezl v zimě roku 1811 ve Skalistých horách v oblasti dnešního parku Jasper obrovské stopy bosých nohou o délce 36 cm. Thompsonovi se nezdálo, že by stopy patřily medvědovi a indiánští průvodci mu řekli, že "toto určitě není medvěd, jeho stopy známe dobře. Toto je chlupatý muž, obr .....". Tato zpráva byla publikována v tisku. Cestovatel a malíř Paul Kane se o tomto tvorovi zmiňuje ve své knize The Wanderings of an Artist. 26. března 1847 v oblasti Mt. St. Helens píše: "Tu horu nikdy nenavštívil ani běloch ani indián ..... Na úpatí této hory je jezero, ve kterém prý žijí zváštní ryby s hlavou podobnou medvědu .... Inidáni tvrdí, že jeden muž zde byl sežrán horskými ďábly, skukúmy ....". 9. května 1851 uveřejnil deník Memphis Enquiere zprávu, ve které se zmiňuje o jistém panu Hamiltonovi z Arkansasu, který uviděl podivného, obrovitého, vzpřímeného, chlupatého tvora podobného člověku, jako pronásleduje stádo dobytka. Jeden Kalifornský deník přinesl 10. listopadu 1870 zprávu od korespondenta z Graysonu. Je to reakce na zprávy o pozorování tzv. horských goril ve Vraním Kaňonu. Pisatel píše, že nejde o mýtus a zprávy přicházejí už 20 let. Píše:

"Loni na podzim jsem lovil v horách asi třicet kilometrů jižně odtud ....
Nikdy jsem nic mimořádného nespozoroval, až letos .... když jsem se vrátil z lovu,
našel jsem uhlíky a klestí rozhrabané a poházené kolem. Jako zkušený lovec jsem si toho
všiml a zajímalo mě, kdo to navštěvuje můj tábor ... asi 300 metrů od tábora jsem narazil
na obrovské bosé stopy lidských nohou, které byly ve vlhkém písku ....
Vrátil jsem se k táboráku, posadil se k němu zády a čekal na návštěvníka.
Náhle mě vyděsilo pronikavé zahvízdnutí. U táboráku jsem spatřil
předmět svého zájmu, vztyčený do výše a podezíravě se rozhlížející po okolí.
Vypadal jako obrovitý člověk, ale nemohl to být člověk ...."
- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš




Stylizovaná postava Seskveče (Bigfoota),
od roku 1980 oficiální symbol indiánů kmene Čehalis




Stylizovaná stopa Seskveče.
Můžeme zde vidět lidožravou samici Dsonoqu,
která má typické našpulené rty, což znamená že hvízdá.
Dále tu můžeme vidět běžícího Seskveče, který pro udržení
rovnováhy má roztažené ruce. Známý je též Bigfootův
děsivý smích


V roce 1890 se v kalifornském deníku objevila podrobná zpráva o tragickém setkání skupiny dřevorubců se seskvečem. Stalo se to v hlubokých lesích v oblasti indiánského kmene Četko, asi 100 km severně od Willow Creeku. V knize Wilderness Hunter od prezidenta Theodora Roosevelta, vydané v roce 1892, je zapsaná příhoda, kterou Rooseveltovi vyprávěl zálesák Bauman. Jednou v noci, když Bauman a jeho přítel přespávali během lovu v lese, je vzbudil děsivý tvor, který podivně mručel a jen chodil ve tmě kolem, jelikož se bál ohniště. Druhý den, když se Bauman vracel s opracovanýma kožešinama, pro které musel dojít do dál položených pastí, nalezl svého přítele mrtvého a kolem spoustu obrovitých stop. Přítel zrovna balil tábor na cestu pryč. V roce 1924 dřevorubec Albert Ostman ohlásil, že prý když v noci přespával v lese ve spacím pytli, tak byl seskvečem unesen. Ten ho prý odnesl k jeskyni, kde žila celá rodina seskvečů. Po několika dnů zajetí se Ostmanovi podařilo uniknout. V červenci roku 1924 došlo v drsné hornaté oblasti sopky Mt. St. Helens k hrůzné události. Skupina "horských goril" se údajně chtěla násilím dostat do srubu, kde byli ubytovaní zlatokopové. Všichni naštěstí přežili. 29. července 1934 týdeník Sunday Journal and Sun uveřejnil rozsáhlý článek pod názvem Jsou to poslední jeskynní lidé ?. V článku bylo spousta očitých svědectví a zpráv o pozorování, které pocházely převážně od indiánům z kmene Čehalis od jezera Harrison. Z října roku 1955 pochází velmi dobře zdokumentované pozorování. William Roe se tehdy v Britské Kolumbii v oblasti Mica Mountain skrýval v křoví. Bytost, která poté ke křoví přišla ovšem Roeho neviděla, a tak jí měl čas pozorovat. Šlo o samici 180 cm vysokou, metr širokou a vážící nejméně 135 kg. Byla od křoví vzdálena zhruba 6 metrů, když si sedla na bobek. Roe přesně popsal její tvář, hlavu, vlasy, postavu i chůzi:

"Nakonec mě divoká bytost určitě zvětřila, protože se mezi větvemi křoví
podívala přímo na mě. Její tvář vyjadřovala překvapení. Byla tak směšná,
že jsem se musel usmát. Na bobku couvla o tři čtyři kroky, potom se
vzpřímila a velmi rychle odešla stejnou cestou, kudy přišla. Na okamžik
se přes rameno ohlédla, ale už ne vystrašeně, jenom tak, jako by neměla
chuť navázat kontakt s ničím cizím ..... Ačkoli bych tohoto tvora
nenazval člověkem, cítil jsem, že má v sobě cosi velmi lidského,
a kdybych ho zabil, nikdy bych si to neodpustil."
- kniha Nevysvětlitelné záhady



Obrázek samice seskveče, kterou
William Roe spatřil. Zhotoveno
jeho dcerou


Horečka ohledně hledání Bigfoota se strhla v roce 1958. Tehdy byla oblast kolem říčky Bluff Creek v Kalifornii nefalšovanou divočinou. V roce 1957 se tu začala ovšem budovat silnice. Na stavbě se podílel i Jerry Crew, řidič buldozeru. Dne 27. srpna 1958 ale kolem svého buldozeru objevil otisky velkých bosých nohou, které ho velmi překvapily. Crew už o těchto stopách slyšel. Prý je zde lidé nacházeli a i místní dělníci je prý před rokem viděli. Stopy měřily od 31 do 43,5 cm. Crew pořídil jejich snímky a později i sádrový odlitek. Ten i s fotografiema odnesl do redakce Humboldt Times ve městě Eureka, kde jim sdělil všechny informace. Zprávu poté se všemi informacemi i fotografiemi publikovala jedna agentura a od ní to převzal americký a poté i světový tisk. Označení Bigfoot - velká stopa, se již navždy vžil. Ovšem ohledně této události se říká, že stopy zfalšoval Crewův šéf Ray Wallace, který chtěl udělat žert, a tak si prý vyrobil dřevěné nohy Bigfoota a s těma se párkrát prošel po silnici. Po Wallacově smrti to tvrdila jeho rodina. V roce 1959 byla zahájena akce, která se označovala jako Pacific Northwest Epedition. Tato akce trvala 3 roky a byla financována texaským naftovým milionářem Tomem Slickem. Byla to první pátrací akce po Bigfootovi svého druhu v USA. Nejvýznamějšími členy týmu byly pátrači a výzkumníci Bob Titmus, John Green a René Dahinden. Bigfoota sice nenašli, ovšem našli vzorky trusu, chlupů a pořídili mnoho odlitků stop. Ovšem expedice byla po Slickově smrti v roce 1962 ukončena. Titmus, Green a Dahinden ovšem ve své práci pokračovali a za svůj život našli velké množství stop, pořídili velké množství odlitků a sezbírali početné množství informací, které sepsali do několika knih. Bob Titmus dokonce Bigfoota za svůj život dvakrát spatřil. Pracovali hlavně v oblasti kolem jezera Harrison a u města Harrison Hot Springs.




Jerry Crew s odlitkem údajné stopy Bigfoota


V roce 1967 ovšem nastal v pátrání po Bigfootovi obrovský průlom, který změnil všechno tehdejší vědění ohledně Bigfoota a obecně o všech jemu podobných tvorech ve světě. Do světa se dostalo přes sedm metrů barevného filmového materiálu, na kterých je údajně samice Bigfoota. Snímek byl natočen v oblasti Bluff Creek v Kalifornii během průzkumné vyjížďky na koních. Natočili ho dva přítelé, rangeři a pátrači po Bigfootovi, Roger Patterson a Bob Gimlin z města Yakima ve Washingtonu. Snímek je tedy znám jako Patterson-Gimlin film. Patterson a Gimlin se pátrání po Bigfootovi věnovali již 3 roky a na toto místo je zavedly zprávy o pozorování, které pocházely odsud. Samici Bigfoota zpozorovali okolo půl druhé odpoledne, když šla na protější straně štěrkového břehu potoka. Patterson odhald výšu tvora na víc než 2 m a hmotnosts na 200 kg. Koně rangerů se začali velmi plašit, když došlo k setkání. Patterson ovšem běžel směrem k Bigfootovi, přebrodil potok a pak se zastavil. Přitom neustále filmoval. Samice pry údajně seděla u potoka a pila. Na filmu je vidět, že následně jde podél potoka k lesu, a přitom se na rangery jednou krátce ohlédne. Patterson s Gimlinem se již předtím dohodli, že pokud nebudou přímo v ohrožení života, tak tvora nezastřelí. Stopy tvora byly 37 cm dlouhé a 15 cm široké. Rangeři poté pořídíly jejich odlitky. Film byl mnohokrát promítán v televizi a zkoumalo ho mnoho vědců a odborníků. Žádné zkoumání ovšem nedokázalo, že by se jednalo o podvod. Tvor na snímku má narozdíl od člověka velmi dlouhé ruce a velké svaly. Stavba těla je jiná, kdyby to byl kostým opice, jako mnozí kritici filmu namítali, žádnému člověkovi by nemohl padnout, jelikož v té době, v roce 1967, před padesáti lety, by takový kostým nedokázali vyrobit. To potvrdilo i Studio Walta Disneyho a nejlepší odborník na imitaci lidoopů v Hollywoodu. Tvor má i jinou hlavu, kuželovitou. Na těle jsou navíc zřetelně vidět pohyby svalů a tukové polštáře. I chodidla jsou dobře rozeznatelná. Zastánci pravosti filmu byly například John Green, René Dahinden, Bernard Heuvelmans nebo profesor antropologie Gorver Krantz. Zastánci byly také ruští kdyptozoologové Igor Burcev a Dmitrij Bajanov. Bylo vydáno několik knih a publikací ohledně tohoto filmu.



Samice Bigfoota z Patterson-Gimlinova filmu





V roce 1968 se kryptozoologové Ivan T. Sanderson a Bernard Heuvelmans začali zajímat o tzv. Minnesotského ledového muže, který byl vystavován showmanem Frankem Hansenem. Když jim ho Hansen ukazoval, tvor byl mrtvý v ledu. Kryptozoologové se domnívali, že tvor byl pravý, ovšem Hansen si velmi protořečil, když vyprávěl, jak ke tvorovi přišel. O jedné chvíle také Hansen začal ukazovat pouze jeho kopii a originál se ztratil neznámo kam. 10. června 1982 byly u Tiger Creek v oblasti Walla Walla v Blue Mountains v Oregonu po předchozím očitém svědectví Paula Freemana, člena hlídky Forest Service, objeveny a pořízeny odlitky perfektně zachovalých údajných stop Bigfoota. Na stopách byly dobře patrny i dermatoglyfické rýhy se všemi detaily. K události došlo asi v půl dvanásté dopoledne. Paul Freeman se tehdy vydal na obvyklou pochůzku do hor. Když se nacházel na dřevorubecké stezce, náhle spatřil velkého tvora kráčejícího po dvou, který se velmi podobal člověku a který se vynořil z hustých keřů na břehu potoka. Freeman byl od něho vzdálen zhruba 50 - 60 m. Chvíli se na sebe oba dívali. Jeho výšku odhadl na cca 2,5 m a hmotnost na cca 400 kg. Barva byla rezavě hnědá, paže měl až ke kolenům. Freeman si také uvědomil, že krátce před setkáním ucítil ve vzduchu pronikavý zápach. Po tom Freeman okamžitě informoval své nadřézené ve městečku Walla Walla, kteřá sem ihned poslali hlídku. Našli tu sérii jednadvaceti stop, u kterých pořídili fotografie a odlitky. Profesor Grover Krantz tuto událost považoval za konečné vyřešení záhady zvané Bigfoot. Freeman později řekl:

"Celý život jsem pracoval v divočině a poznám medvěda i člověka převlečeného
za gorilu. Ale tohle bylo něco úplně jiného. Nemohu ani v noci pořádně spát, pořád
na to myslím. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Viděl jsem svaly na jeho nohou,
když šel. A taky svaly na jeho pažích a ramenou. Úplně mě vyděsil. Poprvé jsem
byl tak vyděšen za celá léta, co se pohybuji v divočině. Bylo to dost velké na to,
aby vám to utrhlo hlavu, kdyby to chtělo udělat. Nikdy předtím jsem na seskveče
nevěřil ...." - kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš




Minnesotský muž z ledu


V roce 2004 se na veřejnost dostala informace o události, která se stala už v roce 1941. Vzhledem k okolnostem ji lze považovat za velmi hodnověrnou. Svědek, sedmnáctiletý Petr, syn chudého ukrajinského emigranta, byl zrovna ještě se dvěma přáteli na lovu jelenů a losů, aby obstarali maso a postarali se tak o rodunu s mnoha dětma. Na loveckou licenci ovšem neměli, a tak pytlačili. Událost se stala v zimě roku 1941 na severu Manitoby u jezera Basket. Petr náhle uviděl losí samici, a tak vystřelil. Samici ale jen zranil, a tak se musel vydat po krvavé stopě, kterou samice zanechala a znova jí musel najít. Náhle však uviděl za křovím ochlupenou věc. Petr v domnění, že je to losí samice, vystřelil. Zvíře padlo mrtvé k zemi. Když se ovšem k němu Petr dostal, to, co před ním leželi mrtvé na zemi, nebyla losí samice. Petr se v hrůze díval a obrovského, chlupatého tvora, který se velmi podobal člověku. Petr nic nikdy takového neviděl, a tak byl zmaten. Když se jakš takš vzpamatoval, ujistil se, že tvor je mrtev. Poté tvora začal zkoumat. Tvor byl všude hustě ochlupený. Chodidla měl dlouhé asi 40 cm. Tvor měl výrazné nadočnicové oblouky. Po rychlém prozkoumání dostal Petr strach. Co když je tu takových tvorů víc ? A co když budou chtít pomstít smrt svého druha ? Co když jsem zabil nějakého poustevníka, člověka ? To by si odseděl vraždu. Navíc v té době pytlačil, neměl licenci, lovil ilegálně. A k tomu pocházel z rodiny Ukrajinců, přistěhovalců. To bylo dost důvodů, proč Petr celou dobu mlčel a zabýval se jinýma problémama. Teprve když se o mnoho let později dozvěděl o seskvečovi, vzpoměl si na svůj dávný zážitek a napadlo ho, že by to mohlo někoho zajímat. Inspektor poté prověřil jeho informace a malířka namalovala pod jeho vedením 3 rekonstrukce. Petrovi tou dobou bylo již osmdesát let a prý působil velmi seriózně a věrohodně.



Roger Patterson s odlitkem údajné stopy Bigfoota

I z dnešních dob pochází mnoho údajných svědectví a zpráv o pozorování. Čas od času se objeví i nějaké video nebo fotografie, ale je ovšem velmi těžko zjistitelné, zda je pravé nebo jde o padělek. U Patterson-Gimlinova filmu je to ale něco jiného. Ale i když se to stalo už před 50 ti lety, tak od té doby nedošlo k žádnému převratnějšímu objevu, který by tuto záhadu konečně objasnil. Je možné, že také Bigfoot bývá občas zaměňován s medvědem, kterých v USA žije mnoho. Jestli Bigfoot skutečně žije, tak půjde nejspíš o nějakého přežívajícího předka člověka či jeho příbuzného, jako například Gigantopithecus.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

SEZNAM JMEN A POJMENOVÁNÍ PODLE SVĚTADÍLŮ A STÁTŮ:

SEVERNÍ AMERIKA

USA: BIGFOOT, SASQUATCH, SKUNK APE, GRASSMAN, JÁHJAHÁS, METAH KAGMI, ČVONÝTÝ, ŠAMPE
ICE MAN, WILD MAN

KANADA: SASQUATCH, BIGFOOT, DZUNUKWA, OLD YELLOW TOP, WILD MAN

MEXIKO: ALUX, SISIMITE, QUINAMETZIN, EL CUATLACAS, AHUL

BELIZE, NIKARAGUA, KOSTARIKA, HAITI: XIPE, SISIMITE, CIGOUVE

JIŽNÍ AMERIKA

KOLUMBIE: LOYSOVA OPICE

VENEZUELA: VASITRI

GUYANA: DIDI

BRAZÍLIE: MAPINGUARY, MARIKOŠI

PERU: TARMA, ISNACHI

EKVÁDOR: WILD MAN

ARGENTINA: UCUMAR

EVROPA

IRSKO A VELKÁ BRITÁNIE: WUDEWASA, WILD MAN, GREEN MAN, VELKÝ ŠEDÝ MUŽ, LEPRIKON

ŠPANĚLSKO A PORTUGALSKO: BASAJAUN, IRETGES

ČESKO, SLOVENSKO, POLSKO, SLOVINSKO, BULHARSKO: DIVÝ MUŽ, LEŠIJ, HEJKAL, LESNÍ PANNY

FRANCIE, BRETAŇ: DUS, HOMME SAUVAGE, OGRE

NĚMECKO, HOLANDSKO, ŠVÝCARSKO, TYROLSKO: WAISE, WEES, SCHRAT, FANGE, WILDER MANN, ORKE

ŠVÉDSKO, FINSKO, DÁNSKO, NORSKO, ISLAND: TROLL, JÄTTE, WILDMAN, HOMO NOCTURNUS, HALTIJA, TREE EATER, WUDEWASA

ITÁLIE, ŘECKO: SATYR, FAUN

AFRIKA

KONGO: BONDO ŠIMPANZ

ZAIRE: APAMANDI

SENEGAL: FATING'HO

ZÁPADNÍ AFRIKA: ABONESI

JIŽNÍ AFRIKA: TOKOLOSHE

KEŇA: MUHALU

ASIE

RUSKO: ČUČUNA, ČUČUNAJA, ALMAS, ALMASTY, ALBASTY, ALMA, KAPTAR, LEŠIJ, DŽULIN, MULEN, KJIK IŠ, KÉDJEKI

MONGOLSKO, GRUZIE, TÁDŽIKISTÁN, ÁZERBAJDŽÁN, ARMÉNIE: ALMAS, ALMASTY

PÁKISTÁN: BAR MANU

AFGHÁNISTÁN: JAVOJ-ADAM, JAVO CHALG, JABALIK-ADAM

INDIE, SRÍ LANKA: MANDE BARUNG, NITTAEWO, NITTEVO

BANGLADÉŠ: BAN-MANUSH

NEPÁL, BHŮTÁN, TIBET: YETTI, STRAŠLIVÝ SNĚŽNÝ MUŽ, MEH-TEH, DZU-TEH, TEH-LMA, NYALMO, METOH-KANGMI, CHEMO, MI-CHEN-PO, MIGU, MI-TEH, RIMI, BEKK-BOK

ČÍNA: YEREN, ČÍNSKÝ DIVOKÝ MUŽ, YEH-REN, OPIČÍ MUŽ, MEDVĚDÍ MUŽ, FEI FEI, YIREN

JAPONSKO: HIBAGON, HINAGON

VIETNAM, THAJSKO, LAOS, KAMBODŽA, BARMA: TOK, GERGASI, TUA YEUA, CHI TRAU, CHAU MAU,
KUNG LU, ŠAN TU, BUVOLÍ MUŽ, UNTRAHOM, NGUOI RUNG

INDONÉSIE, MALAJSIE, BORNEO, FILIPÍNY: BATUTUT, ORANG DALAM, ORANG PENDEK, EBU-GOGO, HOMO FLORESIENSIS, HANTU HUTAN, MYOIR, KAPRE

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

AUSTRÁLIE: YOWIE

NOVÝ ZÉLAND: MAERO, MOHOAO, MOEHAU