Srpen 2018

Evropští diví lidé

21. srpna 2018 v 15:20 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Evropští diví lidé


Někoho to může překvapit, ale i Evropa, jedno z nejprozkomanějších míst na zemi, má své záhadné opolidi. V tomto případě jim spíše budeme říkat diví lidé, protože Evropští opolidé jsou z drtivé většiny postavy z lidového folkloru a různých vyprávění a pověstí. V legendách a příbězích evropských zemí je jich opravdu mnoho. Jen u nás v České Republice jich máme jako máku, přes různé hejkaly až po divoženky. Tyto legendy, mýty a příběhy jsou už velmi staré, první zmínky o těchto bytostech sahají až do antického Řecka a antického Říma.



Faun, postava z antické
římské mytologie



Východoslovanský Lešij, ochránce lesa



Německý divý muž


Nejstarší zmínky o těchto bytostech pocházejí z antického období. Dalším obdobím, kdy toto téma zažívalo rozkvět byl středověk, kde se tyto mýtické bytosti hemžily od literatury až po sochy a obrazy. Snad každá evropská země má nějakého svého divého muže. V Řecku a v Itálii to jsou Satyrové a Faunové, mytologické postavy antického Řecka a Říma. Jsou většinou zobrazováni jako napůl člověk, a napůl kozel. Většinou hrají i na nějaký hudební nástroj, například na dudy nebo na flétnu. Jsou řazeni mezi polobohy, ale spíše však mezi horské a lesní démony. Satyrové byli průvodci boha Dionýsa, který je polobůh vína a veselí. Jejich ženským protějškem jsou Nymfy, cž byly lesní, vodní a horské polobohyně. Tyto postavy byly často vytesávány jako sochy. Ve Francii se těmto bytostem říká Orge ( orkové ), Homme Sauvage ( divoký člověk ) nebo Dus. Tyto názvy většinou pocházejí z galské keltské mytologie. V Německu a jiných germánských a německy mluvích zemích, jako v Holandsku, Švýcarsku a Rakousku, je těchto postav také hodně. V Německu je nazýván Schrat, Scrato nebo Scrazo. Ve Švýcarsku a Tyrolsku mu říkají Fanke, Fange nebo Lorke. V Italsky mluvících Alpách je nazýván Uomo Selvatico ( lesní muž ), Salvan, Salvang, Orco nebo Huorco. V Holandsku je to Wees ( sirotek ). Ve Španělských a Portugalských Pyrenejích to jsou Basajaun a Iretges. Ve Skandinávských zemích, v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku a na Islandu to jsou slavní Trollové. Ve Velké Británii a v Irsku má také mnoho názvů, Wudewasa, Zelený muž, Velký šedý muž nebo známí Leprikoni. I v zemích se Slovanskou mytologií, Českem, Slovenskem, Polskem, Slovinskem, Bulharskem, Běloruskem, Ukrajinou a Ruskem, je těchto postav jak máku. Lesní panny, Divoženky, Hejkalové, Víly, Ludkové, Diví muži a východoslovanský Lešij. Všechny tyto postavy byly často zobrazovány na obrazech, sochách, v knihách nebo různých architektonickách stavbách. Tyto postavy jsou i v židovském Izajáši 13:21, ve starověkém Mezopotámském Eposu o Gilgamešovi je tento tvor nazýván Enkidu, v Římě zase Silvanus. V Lybii jsou to zase tvorové s hlavou psa. Ve středověké evropské litaratuře se často psalo o těchto postavách, různé legendy a příběhy.


Divý muž, rok 1487


Divý muž ve znaku českého města
Kostelec nad Černými lesy



Postava divého muže na domě Campiello
Santa Maria Nova v Benátkách


Je ovšem velice možné, že všechny tyto příběhy mají reálný základ nebo na nich je aspoň víc pravdy, než si myslíme. Právě tyto postavy mohou být poslední přežávající lidé rodu Homo neanderthalensis, Neandrtálci, kteří přežili do historických dob. Právě oni byli pravděpodobně řečtí a římští Satyrové a Faunové. Je pravděpodobné, že jejich izolované skupinky žili až do 13. století v Irsku, kde je nazývali lesní bytosti, do 16. století v Norsku a do 18. století na švédském ostrově Oland. Nejméně do 18. století se jejich zbytky udržely v Pyrenejích, kde jsou právě nazývání jako Basajaun a Iretges. I na fasádě katedrály v Chartres lze najít sošky divokých mužů - neandrtálců. Tuto problematiku shrnuli například Paul Ormiéres ve své knize Les Néandertaliens dans les Pyrénées vydané v roce 1974 nebo José Manuel Gomez-Tabanera ve své knize La Conseja del Hombre Salvaje en la Tradicion Popular de la Peninsula Iberica vydané v roce 1978.

Evropští opolidé



Místo výskytu:
Evropa - převážně Rumunsko, Moldavsko, evropská část Ruska,
občas Velká Británie, Španělsko, Skandinávie
Výška:různé
Zbravení srsti:různé










Je to neuvěřitelné, ale ani Evropa není ochuzena o tvory v podobě, které si představujeme pod slovem Yetti nebo Bigfoot.
Velké množství zpráv o údajném pozorování Bigfoota pochází z Britských ostrovů, Skandinávie a ze španělských hor. Jednou v roce 1963, došlo k velmi zvláštnímu setkání. Incident se stal na území mezi bývalýma sovětskýma republikama Moldavska a Rumunska. Příběh vypráví o mladém vojákovi, poručíkovi, který šel rybařit. Náhle však zaslechl výkřik, jako kdyby někdo zařval bolestí. Poručík se za tím zvukem rozběhl, až doběhl k řece, kde spatřil černého, chlupatého tvora, který byl porostlý vodními rostlinami. Poručík takového tvora nikdy neviděl, ovšem všiml si, že tvor je zraněný a potřebuje pomoc. Voják se k němu opatrně přiblížil a uviděl, že tvor krvácí. Poté mu ovázal paži, ustoupil a dál bytost pozoroval. Stvoření se zdálo být vděčné, ale nic neřekl. Poté prý zmizelo ve vodě. Ruský kryptozoolog Michael Trachtengerts objevil dopis z 90. let, ve kterém je popsáno očité svědectví napsané studentem geologie V. N. Markinem. Dopis popisuje události ze Srpna roku 1955, které se odehrály hluboko v pohoří Kavkaz v evropské části Ruska. Markin a jeho nadřízený provádějí výzkum, ovšem poté potkali pastevce, který je varoval před divokými lidmi žijícími v horách. Výzkumníci ale pokračovali dále, jelikož pastevci nevěřili. Na zpáteční cestě si ovšem Markin poranil nohu a od té doby špatně chodil. To ale nebyl jejich největší problém, když se vrátili ke svému stanu, zjistili, že všechny věci jsou rozházené. Pořád měli v hlavě pastevcův příběh o divokých lidech a začali mít pocit, že zde nejsou sami. Markin napsal: "Naše věci byly rozházené a rozsypané po zemi. Všechno čerstvé jídlo bylo pryč .....". Medvěd to být nemohl, protože geologové poté kolem stanu našli otisky nohou podobné lidským, akorát větší. Geologové byli vystrašení, ovšem již se smrákalo, tak opravili stan a připravili se na noc. V časných ranních hodinách však Markina něco probudilo. Napsal: "Vystrčil jsem hlavu ze spacího pytle, snažil jsem se dělat co nejmenší hluk. Potichu jsem otevřel stan a podíval jsem se ven." Přímo před stanem Markin spatřil velkého, člověku podobného tvora. Markin napsal: "Pět kroků od stanu jsem uviděl podsaditého muže. Natáhl jsem se, abych probudil svého kamaráda Pavla, ale zastavila mě bolest v noze. Nemohl jsem si pomoc a vykřikl jsem. Když jsem se podíval ven znovu, stvoření tam již nebylo....." Markin okamžitě popadl notes, kde nakreslil kresbu tvora, kterého uviděl. O kavkazském divokém muži Kaptarovi, který se údajně vyskytuje od Ruska, přez Gruzii, Armenii až po Ázerbajdžán, a o mongolském Almasovi, jenž je stejným názvem občas nazýván i ruský divoký muž, se budeme věnovat v samostatných článcích. Teorií, co můžou být tito tvorové zač, je mnoho. Jak jsme již psali nahoře, můžou to být přežívající Neandrtálci nebo další již vymřelé druhy člověka a primátů, jako Homo erectus nebo Gigantopithecus. Mohou to být také lidé, kteří se skrývají před civilizací a žijí divoký způsob života. Nebo to také mohou být lidé s tzv. syndromem vlkodlaka, nemocí, která způsobuje to, že je člověk po celém těle hustě chlupatý.



Kresba tvora, kterou Markin
přiložil ke svému dopisu



Zprávy o pozorování Bigfoota
nebo o nálezu jeho stop občas
přicházejí také z Velké Británie

Čučuna

20. srpna 2018 v 18:12 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Čučuna


Přízrak sibiřské tajgy


Místo výskytu:Rusko (Sibiř)
Výška:2 m - 4 m
Zbarvení srsti:červeno-hnědá, černá










Čučuna, čučunaja, kučuna, kédjeki, mulena, mulen, mirygdy, abas, albasty, džulin ( v překladu z ruštiny "kuželovitá hlava") .......... těmito všemi názvy a ještě mnoho dalšími nazývají odnepaměti domorodí obyvatelé ruského dálného východu, Evenkové, Jakuti, Mansijci, Nanajci, Čukčové, Něnci a další, záhadného chlupatého tvora, který chodí po dvou a říkají o něm že to "není člověk, ale není to ani zvíře ....." Jedná se o ruského divokého muže. Rusko je největší země na světě, a proto se tu ještě spolu s Čučunou vyskytuje několik jiných záhadných opolidí, Kaptar na Kavkaze a v evropské části Ruska, Karélii a Almas na Altaji, který má taktéž žít v Mongolsku a v dalších zemích, od Kazachstánu až po Kavkaz, ale těmto tvorům se budeme podrobně věnovat v jiném článku. V tomto článku se budeme věnovat Čučunovi, který má údajně žít na Sibiři ( rusky Сиби́рь ). Zprávy o jeho pozorování přicházejí nejčastěji z Jakutska ( rusky Яку́тск jakutsky Дьокуускай ), Irkutska ( rusky Ирку́тск), Kemerovské oblasti ( Ке́меровская о́бласть ), Čukotského poloostrova ( Чукотский полуостров ), Kamčatského kraje ( Камчатский край ), Altajského kraje ( Алтайский край ) a dalších částí Ruska. Čučuna je pevnou součástí zdejšího folklóru a lidových vyprávění a legend.




Nekonečná sibiřská tajga ....



Obrázek čučuny, vyhotovený podle očitého svědectví


Dříve se lidé s Čučunou údajně setkávali daleko častěji, nežli dnes. I legendy o něm jsou v místním folklóru zakořeněny již po mnoho generací. Ale i dnes se s ním lidé občas střetnou. V roce 1943 prý během honu u města Taštagol v Kemerovské oblasti lovečtí psi neulovili medvěda, ale zvláštní chupami porostlou ženu. V roce 1987 prý hasiči, kteří hasili požár, viděli na mýtince několik chundelatých masivních postav. Postavy se lekly ohně a utekly. Jedna z nich utekla k řece, kde viděsila 3 rybáře a chlapce, který byl se svým otcem na rybách. Chlapec o tvorovi řekl, že "měl tvář jako zcvrklé jablo". V roce 1988 na dětském letním táboře na poloostrově Kola ( severozápad Ruska ), prý děti spatřili osrstnělou bytost, která přišla k jejich táborovému ohni a chtěla navázat přátelský kontakt. Poté prý běhela po čtyřech kolem, vydával podivné zvuky a zvědavě nakukovala do chatiček, kde děti bydleli. Tuto událost potvrdil i zdejší předseda mysliveckého sdružení, který po několika dnech objevil hmatatelné důkazy - pelech, trus a kousky srsti. Tyto vzorky se později dostali do rukou vědcům v Moskvě, kteří údajně zjistili, že se nejedná o žádný známý druh býložravce. Již v roce 1912 publikoval mladý mineralog P. L. Darvert zprávu o chlupatém obru, kterého údajně několikrát od roku 1908 pozoroval na řece Leně. Napsal o něm rozsáhlou studii Divocí opolidé čučuna a mulena. V srpnu roku 1987 údajně čučunu na vlastní oči spatřila badatelka Maja Bykovová, která byla ubytovaná ještě spolu s několika průvodcema z kmene Mansi v loveckém srubu v cedrovém lese, kde k pozorováním několikrát došlo. V roce 1990 prý Čučunu poorovali sovětší pohraničnící a v roce 2002 znovu, jak bojuje s medvědem.



Spící Čučuna



Soška Čučuny


Nejznámějším výzkumníkem, který se snažil čučunu objevit, byl profesor Boris Poršněv, hominolog a vědec. Během svého výzkumu shromažďoval všechny dostupné informace z celé Sibiře, Kavkazu a jižního Ruska. Poršněv také přišel s tzv. Neandrtálskou teorií, o které napsal knihu Člověk neandrtálský stále žije. Ta říká, že se Člověk neandrtálský dělí na dvě větve: jedna z nich směřuje s podobou mozku k modernímu člověku, druhá využívá stávajících okolností na adaptaci k prostředí. Podle Poršněva tady čučuna může být neandrtálec, který přežívá na odlehlých místech. Ruský archeolog A. P. Okladnikov , který douhou dobu pracoval v oblasti dolní Leny sdělil Poršněvovi následující:

"Čučuna žije v tlupách, je to napůl člověk, napůl zvíře.
Stále se ještě na severu vyskytuje, i když již jen příležitostně.
Tihle tvorové nemají krk ..... Obvykle se objevují v noci, zcela nečekaně,
a z útesů házejí na spící lidi kameny..... Loví soby."
- kniha Legendární opolidé;Jaroslav Mareš.

Čučuna prý i umí dobře plavat a občas přeplave od ústí řeky Leny na Aleutské ostrovy. Dalším schopným výzkumníkem byl mladý biolog Vladimír Puškarev. Pracoval na studii Současné znalosti o reliktních hominidech v severní Eurasii. Své cesty a výpravy po Sibiři podnikal většinou sám. Jednou v oblasti panenské tajgy u veletoku Obu mu sdělil starý lovec Luka Tyrzanov:

"Bylo to v roce 1960 nebo možná 1961, když jsem jednou večer putoval
po břehu horního Obu z Jarskogortu do Vasjakova. S sebou jsem měl dva psy.
Náhle se najažili, začali štěkat a rozběhli se dopředu. Pak přiběhli zpět, schoulili se
mi u nohou a štěkat přestali. V tom okamžiku se z lesa vynořili dva kulové.
....... Dostal jsem strach, jejich oči svítily jako dvě temně červené lucerny."
- kniha Legendární opolidé;Jaroslav Mareš.



Údajná stopa Čučuny


V lednu 2013 natočili tři chlapci, Zeňa, Kiril a Saša, na mobil zvláštní chlupatou bytost. Událost se stala poblíž vesnice Russko-ursky, poblíž Kemerova a Taštagolu. Chlapci sledovali poblíž zamrzlého jezera podivnou řadu stop, až za křovím uviděli nahrbenou, vysoukou, tmavou chlupatou postavu, která, jakmile je spatřila, utekla pryč. Podle chlapců "byl tvor za křovím, poté vyšel ven a obličej měl holý, bez chlupů.....".



Přiblížená postava z videa, které chlapci natočili


Zdejší domorodí obyvatelé a vesničané také Čučunovi často přisuzují zvláštní, až paranormální a telepatické schopnosti. Říkají, že ho prý uvidíte pouze tehdy, pokud chce jen on sám. Také mnoho lovců vypráví, že prý když šli divočinou, tak se jich znenadání zmocnil zvláštní pocit strachu, hrůzy a ohrožení. Ovšem nejsou mu přisuzováni jen zlé činy. Prý, když byl nějaký člověk sám zraněný v lese, tak ho Čučuna našel, a odnesl ho k nejbližší cestě, kde člověk mohl počkat na pomoc. To se říká i o Lešijovi, postavě ze slovanského folkloru. Ale i přes to, že Čučuna většinou zásadně na lidi neútočí, je lepší se mu vyhnout, nebo pokud se s ním člověk již střetnul, mohl mu nabídnout něco k jídlu. V dnešní době jsou největšími odborníky na Čučunu Igor Burcev, Dmitri Bajanov a Michael Trachtengerts, kteří za svůj život podnikli velké množství expedic, odlili velké množství údajných stop Čučuny a nasbírali velké množství informací z různých koutů Ruska. Pravidelně se scházejí v moskevském Darwinově muzeu evoluce. Igor Burcev také dlouho pracoval na případu odchytlé divoké ženy Zany, která byla chycena na Kavkaze v polovině 19. století, ale tomu se budeme věnovat v samostatném článku. Teorií, co může být Čučuna je mnoho, od přežívajích neandrtálců, denisovanů nebo jiných druhů a předků moderního člověka, až po uprchlé trestance z nechvalně známých gulagů nebo lidí, kteří se skrývají před civilizací. I český cestovatel a dobrodruh Jan Welzl, během své cesty přes Sibiř, potakl mnoho lidí, kteří žili jako zvířata.



Poslední fotografie jednoho z členů Dyatlovovi výpravy,
která skončila záhadnou brutální smrtí všech členů.
Jedna z teorií je i ta, že je zabil divoký muž.



Divoký muž má pevné místo ve zdejším folklóru.
Na obrázku domorodí Čukčové.





Yetti

19. srpna 2018 v 20:38 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Yetti


Strašlivý sněžný muž z vysokohorské Asie


Místo výskytu:Nepál, Bhútán, Tibet (Čína), Sikkim (Indie) - Himálaje
Výška:1 m - 5 m
Zbarvení srsti:šedivá, bílá, hnědá, černá, béžová





Strašlivý sněžný muž - Yetti. Vedle severoamerického seskveče je Yetti snad nejznámější ze všech tajemných nepolapitelných opolidí na této planetě. Má k dispozici ohromné, drsné ale zároveň překrásné území, kde se může skrývat tolik let, kolik se mu jen zachce. Jako většina tajemných opolidí na této planetě je i Yetti pevně spřízněn se zdejší kulturou a v životě zdejších lidí má pevné místo. Jeho domovem je pohoří Himálaj ( sanskrtem हिमालय), ve kterém se nachází 10 ze 14 světových "osmitisícovek". Zprávy o jeho pozorování pocházejí nejčastěji z Nepálu ( nepálsky नेपाल ), Bhůtánu ( v dzongkä འབྲུག་ཡུལ་), Tibetu ( tibetskyབོད་, čínsky 西藏 Xīzàng ), indického Sikkimu ( nepálsky सिक्किम, sikkimsky སུ་ཁྱིམ་ ) a Pákistánu.



Ve zdejší Himálajské krajině, kde se u skal nenápadně krčí
překrásné budhistické kláštery, se může skrývat cokoliv




Představa Yettiho


Yetti má velké množství jmen a na každém místě v Himálajích ho nazývají jinak. Začněme již vžitým názvem Yetti - toto slovo je ve skutečnosti zkomolenina tibetského slova yeh-teh a v překladu znamená "medvěd, který žije ve skalách", čímž Tibeťané vlastně označují všechna divoká horská zvířata, ovšem ale i tvora, kterého si pod tímto slovem představujeme my.
Další pojmenování jsou Miche ( v překladu z tibetštiny "medvědí človek"), Mi-go ( "Divoký muž" ), Bun machi ( "Muž z džungle" ), Kang Admi ( "Sněžný muž" ), dále pak Nyalmo, Mi-chen-po, Metoh Kangmi ( podoba s označením severoamerických indiánů pro seskveče - Metah Kagmi ). Pak je tu označení "Teh-lma", čímž se označuje tzv. trpasličí yetti, ve skutečnosti to ale bude nejspíš označení pro primáta Langura. Naopak označení "Chemo" nebo "Dzu-teh", čímž se označuje tzv. obří yetti, bude nejspíš označení pro medvěda ( v Himálaji se vyskytuje několik druhů medvědů). Ovšem označení "Meh-teh" nebo "Mi-teh" by měla představovat tzv. pravého yettiho, stvoření, které si pod pojmem Yetti představujeme my. Označení "Odporný sněžný muž" poprvé použil podplukovník Charles Howard-Bury v roce 1921, který zde vedl expedici hledající bezpečnou cestu k Mount Everestu. Když překračovali Lhakpa La ve výšce 6,400 m, našli ve sněhu velké stopy, o nichž mu šerpové řekli, že je zde udělal "Muž ze sněhu", kterého nazývají Metoh-kangmi. V Hindúkúšském Pamíru ho nazývají Golub javan.



Nejslavnější snímek Yettiho stop,
který v roce 1951 pořídil Eric Shipton.
Jako měřítko je zde přiložen cepín




Obrázek Yettiho, zhotovený
podle popisu Rawiczova pozorování



Jak již víme, Yetti má ve zdejší budhistické himálajské kultuře velmi pevné místo, ať už se v životě zdejších lidí jeví jako spirituální věc, bůh, démon nebo duch, a nebo jako reálně žijící tvor, který se běžně nevidí a na kterého si dokonce i dávají pozor. Obyvatelé Himálají si o Yettim vyprávějí už po mnoho generací a některé legendy o něm mohou být velmi velmi staré, možná až v tisíciletích. Ve zdejších budhistických klášterech, od Káthmandů až po Latrang, rozesetých různě v odlehlých místech Himálaje, mají zdejší mniši plno náboženských artefaktů, které mají symbolizovat Yettiho. To ale neznamená, že Yetti nemůže být reálné stvoření nebo že v klášterech mnichové nemůžou uchovávat i reálné ostatky tohoto tvora. Ovšem ani pro západní svět to není až zas taková novinka. Úplně první zmínky o yettim přináší do Evropy německý cestovatel Johann Schiltberger, který v roce 1430 vydal spisy a vše v nich popsal. Ovšem zde se spíše bude jednat p Almase, jelikož Shiltberger cestoval pohořím Altaj. V roce 1854 britský cestovatel sir Joseph Hooker oznamuje, že v indickém Sikkimu slyšel domorodce vyprávět o chlupatých velkých divokých lidech, kteří žijí v odlehlých horách a jež nazývají "harrum". To potvrdil v roce 1899 britský armádní lékař, plukovník W. A. Laurence Waddel, když v severovýchodním Sikkimu našel ve sněhu stopy, které podle něho vypadaly, jako by tu kráčel gigantický bosý člověk. Další britský cestovatel, William Knight, o pár let později hlásí, že v Tibetu zahlédl 2 metry vysokého chlupatého tvora podobného gorile, který chodil po dvou. Knight zaslechl padat kamení a tvora uviděl, když se otočil. První fotografie yettiho údajných stop vyfotil v roce 1937 Frank S. Smythe. Ovšem nejslavnější snímky yettiho údajných stop vyfotografoval v roce 1951 anglický horolezec Eric Shipton, když se ve výšce 6,000 metrů nad mořem snažili zdolat Mount Everest. Shipton na ně narazil na ledovci Menlung a asi 800 metrů stopy sledovali. Bylo patrné, že byly staré pouze několik hodin. Tři dny po Shiptonovi se stejnou cestou ubírali horolezci Bourdillon a Murray s dalšími šerpy, kteří zde narazili na nové stopy. V roce 1953 stopy zahlédli také sir Edmund Hillary a Tenzing Norgay. V roce 1954 se uskutečnila první výprava do Himálají za cíl objevit Yettiho. Vedl jí novinář britských listů Daily Mail a cestovatel Ralph Izzard, jehož expedice našla stopy a v klášterech v Phangbočche a v Khumjungu získali vzorky chlupů a kůže ze zdejších údajných skalpech yettiho, které byly odeslány do Londýna na expertýzu. Vědci zjistili, že vzorky pocházejí ze stejného zvířete, ovšem nedokázali zjistit, z jakého. Ale expedice nakonec nedopadla až tak špatně:

"Jednou při lovu zahlédl Stobart asi ve výši dvou set metrů
nad sebou velký šedý balvan, na němž ležel ještě jeden menší,
červený. Za chvilku se do těch míst podíval znovu, ale červený
balvan tam již nebyl. Než se dokázal vyšplhat do těch míst,
uplynulo půl hodiny a záhadné zvíře, které ho předtím
z velkého šedého balvanu pozorovalo, již dávno někam zmizelo ..."
- kniha Legendární opolidé; Jaroslav Mareš.


V roce 1956 vyšla v Londýně kniha "Dlouhé putování", jejíž autor byl polský důstojní Slawomir Rawicz, který v knize píše o svém dlouhém útěku ještě s dalšími 6 lidmi z ruského gulagu u řeky Leny až do indického Sikkimu. V knize je popsána i událost z jara roku 1942, která se jim stala, když přecházeli Himálajem. Na sněhovém poli se setkali s dvěma obrovskými chlupatými opolidmi, jejichž výšku Rawicz odhadl na 240 cm, a jelikož byl poručík jezdectva, tak mu odhadování vzdáleností šlo. Tvory pozorovali dvě hodiny:


"Byli vzdáleni asi osmdesát metrů a zhruba o čtyři metry
níže než my. Dvě věci byly jasné na první pohled. Byli obrovští
a chodili po zadních. Pozorovali jsme je dobré dvě hodiny
a ten obraz se mi vryl hluboko do paměti. Nemohli jsme
věřit svým očím, a tak jsme jen stáli a zírali"
- kniha Legendární opolidé;Jaroslav Mareš.


V roce 1960 uspořádal výpravu za Yettim i přemožitel Mount Everestu sir Edmund Hillary. Výprava nedosáhla žádných velkých objevů, ale podařilo se jim podplatit představeného kláštera v Khumjungu, který jim zapůjčil posvátný skalp yettiho na zkoumání do USA a Evropy. Nakonec se však zjistilo, že jde o kůži seraua, horského kamzíka a skalp měl yettiho jen představovat. Zajímavé je, že největší zastánce názoru, že jde o seraua byl Bernard Heuvelmans, který byl zároveň největší zastánce Yettiho existence.



Další ze snímků Erica Shiptona,
který byl vyfocen ve výšce 6,000 metrů na mořem.
Fotografie dokazuje, že se nejpíš jedná o tvora,
který chodí po dvou nohách.



Také sir Edmund Hillary,
pokořitel Everestu, chtěl Yettiho objevit
a tak v roce 1960 uspořádal expedici.
Na obrázku Tenzing Norgay na vrcholu Everestu.


8. května 1988 se německému horolezci Hubertu Vollmerovi údajně podařilo Yettiho vyfotografovat. Na jaře roku 1986 se to údajně povedlo Anthony B. Wolldridgeovy, jenže u této fotografie nastala otázka, zda se nejdená o kus skály, který na místě vyfotografování skutečně je, je ale ovšem menší a má jinačí tvar než Yetti na fotografii. V roce 2007 se americkému reportérovi Joshu Gatesovi, který zde natáčel jeden díl jeho série "Dobyvatelé ztracené pravdy"; "Destination truth", podařilo objevit stopu Yettiho, ze které pořídil odlitek. Šlápota byla 33 cm dlouhá a 25 cm široká. V roce 2013 provedl profesor genetiky na Oxfordské Univerzitě Bryan Sykes v rámci natáčení 3 dílného dokumentu "Bigfoot files" speciální výzkum, ve kterém zkoumal několik údajných chlupů z Yettiho, Čučuny a Seskveče. Výzkum bohužel nic neobjevil a chlupy většinou patřily medvědům. Ale byl to také Bryan Sykes, který ještě předtím zkoumal jeden vzorek údajných Yettiho chlupů z Bhútánu, který se nepodařilo přiřadit k žádnému známému živočichovi, tudíž je jedinečný. S Yettim se střetl i nejznámější horolezec světa Reinhold Messner, když 21. července 1986 v údolí Solo Khumbu v Tibetu zahlédl při přechodu řeky v šeru lesa velkou chlupatou postavu, která pískala a rychle chodila po dvou. Messner poté nechal zhotovit její obrázek. Pátráním po Yettim se Messner zabýval téměř 20 let a napsal o tom i knihu Yetti: legenda a skutečnost. I přes to, že se obrázek velmi podobá lidoopu, tak Messner je zastánce toho názoru, že Yetti je ve skutečnosti kříženec ledního medvěda a medvěda plavého nebo himálajského černého medvěda. Zajímavostí je, že Reinhold Messner také vlastní jednoho vycpaného medvěda ( Tibeťané mu říkají Chemo ), jehož zastřelili nacisté během jejich expedice do Himálaje, aby potvrdili jejich rasovou motivovanou teorii, že Árijci pocházejí z HImálaje a jsou nadlidi.




V roce 2014 vyfotil uznávaný horolezec
Steve Berry v severním Bhútánu tuto řadu stop.



Americký reportér Josh Gates
s odlitkem stopy, kterou našel
jeho tým



Údajná fotografie Yettiho

Yetti je údajně 1 m - 5 m vysoký. Říkají to jak pozorovatelé ze západu, tak šerpové a místní legendy. Může mít mnoho zbarvení, přes bílou, šedou, černou až hnědou nebo béžovou. Podle šerpů může být velmi nebezpečný. V jejich legendách byly hodněkrát popsány útoky tlup Yettiů na vecnice nebo únosy dívek. Yetti se vyskytuje jak ve vysokých nadmořských výškách, tak také v nižších zalesněných údolích. Říká se, že vysokými horami přechází pouze tehdy, když přechází z jednoho údolí do druhého. Je mnoho teorií, co Yetti může být. Nejrozšířenější je, že se jedná o nějakého přežívajícího předka člověka, možnosti jsou obrovitý Gigantopithecus, Megantrophus, Homo Erectus, Denisované a další, ovšem nejčastěji bývá zmiňován Gigantopithecus. Další teorie jsou, že se jedná o křížence ledního medvěda s některým místním medvědem, buď medvědem plavým nebo himálajským černým medvědem. Další teorie je ta, že nic takového neexistuje a že příběhy o Yettim jsou jen vzpomínky na to, jak se kdysi dávno střetnul moderní člověk s Denisovany.



Tibetská nástěnná malba z 19. století
zobrazující 2 Yettie



"V civilizaci je žalostně málo dovolávat se na Yetiho" - sir Edmund Hillary

Hibagon

18. srpna 2018 v 17:45 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Hibagon


Japonský bigfoot od hory Hiba


Místo výskytu:Japonsko
Výška:1,5 m - 2 m
Zbarvení srsti:
černá, tmavě hnědá








Může to být překvapující, ale i země vycházejícího slunce, která má něco kolem 6852 ostrovů, má svého tajemného a plachého opočlověka. Jmenuje se Hibagon (ヒバゴン) nebo také Hinagon (ヒナゴン). Zprávy o jeho pozorování přicházejí hlavně z oblasti okoro hory Hiba (比婆山, Hiba-yama) u města Shobara v Prefektuře Hirošima. Svědectví o pozorování se datují od roku 1970 a největší množství zpráv pochází ze 70. a 80. let.






Socha Hibagona na jednom z míst, kde byl spatřen.



Hibagon byl poprvé pozorován na začátku roku 1970, když vyděsil skupinu žáků základní školy, kteří právě sbírali divoké houby. Hibagona popsali jako opici podobné stvoření, které se prodíralo blízkým křovím. Ve stejném roce, v červenci roku 1970, viděl Hibagona řidič kamionu, který ho popsal jako tvora podobného gorile, který běžel podél silnice dokud nezmizel v lese. O pár dní později, 23. července 1970, viděl Hibagona jeden farmář. Hibagon se prodíral vysokou trávou a poté ho překvapený farmář spatřil. V prosinci roku 1970 byla kolem hory Hiba nalezena 300 metrů dlouhá řada šlápot. Šlápota byla dlouhá 21 cm. Podobné šlápoty našli japonští skauti. Tyto měly 25 cm na délku a v průměru měly 15 cm. V roce 1972 chtěla Univerzita v Kobe za pomoci policie najít další údajné ostopy Hibagona, ovšem nic nenalezi. 20. června 1974 byl Hibagon zpozorován, jak překračuje silnici. 15. června 1974 viděla jedna žena u svého domu gorile podobného tvora, který stál na dvou nohách a měřil 1.6 metru. V roce 1974 se našli další údajné stopy Hibagona, ty nejdelší měřily na délku 30 cm. Po roce 1982 zpráv o pozorování začalo ubývat.




Obrázek Hibagona


Hibagon bývá nejčastěji popisován jako 1,5 m - 2 m vysoký gorile nebo lidoopovi podobný tvor. Jeho srst je zbarvená černě, čokoládově hnědě nebo tmavě šedivě. Má prý inteligentně vypadající oči. Jeho váha je odhadována na zhruba 80 kg. Jeho ruce mají mít bílou barvu.

"Hibagon má velký nos, velké hluboké zářivé oči a je pokryt štětinami.
Teorií o jeho původu je mnoho, od kryptidních jako druh gorily nebo divoký muž,
přes dezertéra od japonských kuchařů až po jednotlivce, který je zpustošen
atomovým zářením po jaderném útoku na Hirošimu."


".... stvoření má čokoládově hnědou tvář a je pokryto hnědými dlouhými chlupi .....
a má hluboké zářivé oči, ve dvou zprávách od pana Sazawy a paní Harady,
stvoření neprojevovalo nepřátelství a prchalo od 4 ozbrojených obyvatel,
kteří ho chtěli ulovit." - zpráva o pozorování z roku 1972

Yowie

17. srpna 2018 v 16:19 | Filip Holý |  Legendární opolidé

Yowie


Tajemný primát z australské rudé buše


Místo výskytu:Austrálie
Výška:1,5 m - 3,6 m
Zbarvení srsti:hnědá, červená, černá







Austrálie je země plná tajemna a nikoho nepřekvapí, že zdejší rozlehlé rudé pouště, nazývané "the outback" nebo "the bush", můžou skrývat mnohé zatím vědou nepopsané živočichy. V Austrálii se má vyskytovat velké množství kryptidů. Od říční příšery Bunyipa, přes přežívajícího dinosaura Burrunjora až po gigantického ptáka Moa. Ovšem i Austrálie má svého tajemného nepolapitelného opočlověka. Jmenuje se Yowie nebo také Yahoo. Zprávy o jeho pozorování přicházejí hlavně z Queenslandu, Nového Jižního Walesu, Jižní Austrálie, Západní Austrálie, Teritoria hlavního města, Severního teritoria a Velkého předělového pohoří. Je součástí zdejší Aboridžinské kultury a má mnoho jmen, například quinkin, joogabinna, jurrawarra, myngawin, puttikan, thoolagal, yaroma, wawee, a další.




Yowieho socha ve městě Kilcoy,
Queensland, Austrálie.



První zprávy o pozorování tohoto tvora pocházejí zhruba z roku 1700, kdy se v Austrálii začali usazovat první bílí osadníci, povětšinou z Holandska,kterým domorodí Aboridžinci začali vyprávět o "chlupatých opičích mužích", kteří žijí v buši a v lesích. Osadníci jim zprvu nevěřili a mysleli si, že je tyto povídačky mají jen zastrašit, jelikož v Británii ani nikde jinde o takovýchto tvorech neslyšeli. Ovšem brzy se přesvědčili o opaku. První oficiální svědectví o pozorování Yowieho pochází z roku 1790. 20 let poté, co britský mořeplavec James Cook zmapoval východní pobřeží Austrálie, jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral toto území pro velkou Británii. Zpráva vyšla v novinách tehdejšího malého městečka, které dnes známe jako Sydney. Poté se od začátku 19. století počet hlášení o pozorování tohoto tvora v Novém Jižním Walesu rapidně zvýšil a pozorování se rozšířila i do zbytku země. V novinách a v magazínech byl tento tvor popisován jako "opičí muž" nebo jen jako "opice". První pozorování v Jižní Austrálii a ve Victorii pochází ze 40. let 19. století, po tom, co zdejší noviny otiskly několik svědectví a také vyprávění místních Aboridžinců o Narcoonahovi, jak zde Yowieho nazývají. V Západní Austrálii kolem roku 1850 3 bílí muži popsali střetnutí se zvláštím tvorem, kterého popsali jako opici. V dubnu roku 1871 muž jménem George Osbourne viděl gorile podobného tvora, jež seskočil ze stromu a vystrašil jeho koně. Stvoření prý bylo mohutné, s černými chlupy a vysoké zrhuba 5 stop. V roce 2013 obyvatel Lismuru v NJW tvrdil, že Yowieho spatřil severně od Bexhillu. Zprávy o pozorování Yowieho se šířily jako epidemie. Je také třeba si uvědomit, že v 19. století nebyly dorozumívací prostředky na tak vysoké úrovni jako dnes a lidé se tehdy museli spoléhat na poštu, telegramy, telegrafy, noviny a tak podobně. S příchodem 20. století a výstavbou dálnic a zvětšování měst se bohužel vyskytly už jen občasná pozorování. Za yowiem se se svou expedicí vydal i český záhadolog Ivan Mackerle. Vše zdokumentoval a později vydal v dokumentu "Tajemná Austrálie".



Představa Yowieho


Podle svědectví jde o nočního, plachého tvora, který je porostlý hnědou až černou nebo červenou srstí. Má prý červeně až žlutě zbarvené oči, které ve tmě svítí. Nejčastěji bývá pozorován v lesnatých a křovinatých místech, které mu můžou sloužit jako dobrý úkryt. V mytologii domorodých Aboridžinců jsou zmiňovány 2 druhy Yowieho, jeden z nich má být malý chlupatý opočlověk, ten druhý je spíš spirituální. Jako vysvětlení se podává, že může jít o přežívajícího předchůdce člověka. Nejčastěji se uvádí Australopithecus, Gigantopithecus nebo Homo Erectus.

"Před pár dny jsem jedno z těchto stvoření viděl ...... na pobřeží mezi Batemansovým zálivem a Ulladullou ..... Myslel jsem si, že když to stojí vzpřímeně na dvou nohách, tak to může měřit takových 5 stop. Bylo to porostlé dlouhými černými chlupy. Hodil jsem po tom kámen a to stvoření vzápětí rychle uteklo pryč ......" - Henry James McCooey, 1883, Nový Jižní Wales



Staré skalní malby domorodých Aboridžinců
zobrazující mýtického Yowieho/Yahoola, Laura, Austrálie.

Přehled kryptozoologů

16. srpna 2018 v 18:24 | Filip Holý |  Kryptozoologové

Přehled nejznámějších kryptozoologů, vědců a cestovatelů, kteří mají vztah k této problematice




Jeffrey Meldrum
(24. květen 1958)

Profesor anatomie a antropologie
na Idaho State University. Jeden
z nejznámějších vědců zabývajících
se Bigfootem současnosti. Zajímá se
i o ruského divokého člověka a v roce
2011 se zúčastnil konference na Sibiři
Objeví se v téměř každém dokumentu
o Bigfootovi.



John Bindernagel
(22. prosinec 1941 - 17. leden 2018)

Biolog, zajímající se o divokou
zvěř a přírodu. Od roku 1963 se
intenzivně věnuje hledání důkazů
o existenci Bigfoota. O bigfootovi
napsal několik knih. Spolu s Meldru
mem se účastnil v roce 2011 evoluci
konference na Sibiři. Vystudoval
univerzitu ve Wisnonsinu.



Grover Krantz
(5. listopad 1931 - 14. únor 2002)

Americký antropolog a kryptozoolog.
Vystudoval několik univerzit. Byl
přesvědčen, že Bigfoot existuje.
Za svůj život vydal přes 60 akade-
mických artiklů a 10 knih o lidské
Věnoval se výzkumu v
Evropě, v Číně a na Jávě.



Bernard Heuvelmans
(10. říjen 1918 - 22. srpen 2001)

Belgicko-francouzský vědec, zoolog,
objevitel a spisovatel. Je zakladatelem
kryptozoologie. Jeho kniha Na stopě
ignorovaných zvířat vydaná v roce 1955
upozornila světovou veřejnost na mnoho
záhad zoologického světa.



Ivan T. Sanderson
(30. leden 1911 - 19. únor 1973)

Skotsko-americký biolog a spisova-
tel. Je zakladatelem kryptozoologie
Během života se věnoval kryptozoolo-
gii a paranormáním jevům, o kterých
napsal mnoho knih. Je považován za
nástupce Charlese Forta, amerického
spisovatele, který se jako první věno
val paranormálním jevům.



Rogger Patterson
(14. únor 1933 - 15. leden 1972)

Americký ranger a pátrač po
bigfootovi. Spolu s Bobem
Gimlinem se mu v roce 1967
poblíž Bluff Creeku v Severní
Kalifornii podařilo nafilmovat
nejslavnější snímek bigfoota.




Bob Gimlin
(18. říjen 1931)

Americký ranger a pátrač po big-
footovi. Spolu s Rogerem Patter-
sonem se mu v roce 1967 poblíž
Bluff Creeku v Severní Kalifornii
podařilo nafilmovat nejslavnějsí
snímek bigfoota. Po Pattersonově
smrti v roce 1972 se dlouho vyhýbal
veřejným diskuzím a zůstával v ústraní
Vždy tvrdil, že snímek je pravý. Dnes
je to nejvíce známý svědek bigfoota.




John Green
(12. únor 1927 - 28. květen 2016)

Kanadský žurnalista, výzkumník a
pátrač po bigfootovi. V roce 1959
spolu s René Dahindenem a Bobem
Titmusem zahájili první akci s cílem
najít bigfoota v okolí Bluff Creeku
Za svůj život odlil mnoho stop bigfoota
Velkou část svého života prožil ve
městě Harrison Hot Springs.




René Dahinden
(22. srpen 1930 - 18. duben 2001)

Švýcarsko-kanadský výzkumník
a pátrač po bigfootovi. Spolupra-
coval s Greenem a Titmusem.
Byl hlavní obhájce Patterson-
Gimlinova filmu a napsal o tom
též knihu.



Bob Titmus
(24. prosinec 1918 - 15. listopad 1997 )

Kandadský výzkumník a pátrač po
bigfootovi. Žil v Harrison Hot Springs
Spolupracoval s Greenem a Dahindenem
Za téměř 40 let výzkumu odlil velké
množství stop bigfoota a dokonce ho
i dvakrát zahlédl na vlastní oči.



Matt Moneymaker
(narozen v roce 1965)

Americký pátrač po bigfootovi,
který se pátrání věnuje již po 30
let. Zakladatel a prezident organi-
zace Bigfoot Field Researchers
Organization. Účinkoval v doku
mentu Finding Bigfoot na Animal
Planet.



Michael Trachtengerts
(1937 - 21. únor 2017)

Ruský hominolog, výzkumník
a vedoucí člen Hominologického
semináře v Darwinově muzeu v
Moskvě. Intenzivně se zajímal
o ruského opočlověka almase.
Napsal o něm několik knih.
Spolupracoval s Bajanovem a
Burcevem.



Igor Burcev
(23. duben 1940)

Ruský hominolog, doktor, výzkumník
a ředitel Mezinárodního centra homino-
logie. Intenzivně se zajímá jak o ruského
almase, tak o kanadského a amerického
bigfoota. Za svůj život odlil mnoho stop.
Spolupracoval s Trachtengertsem,
Bajanovem, Greenem a dalšími výzkumníky.



Dmitri Bajanov
(18. březen 1932)

Ruský hominolog, kryptozoolog,
výzkumník a kurátor Darwinova
muzea v Moskvě. Pracoval pod
profesorem Poršněvem a také se
účastnil expedice Marie-Jeanne
Koffmannové na Kavkaz s cílem
najít Almase.



Boris Poršněv
(7. březen 1905 - 26. listopad 1972)

Sovětský profesor, historik a doktor,
který byl vedoucí první oficiální
sovětské expedice, která měla za cíl
najít Almastyho. Se svým týmem
pracoval na Kavkaze a v jižním Rusku.
Přišel s tzv. Neandrtálskou teorií
ohledně Almastyho.




Ivan Mackerle
(12. březen 1942 - 3. leden 2013)

Český záhadolog, kryptozoolog, dobrodruh,
cestovatel a spisovatel. Napsal mnoho knih
a na vlastní náklady podnikl několik výprav
do světa za záhadami, mimo jiné i za austral-
ským Yowiem a za srí lanským Nittaewem.



Jaroslav Mareš
(28. prosinec 1937)

Český spisovatel, cestovatel a
zoolog. Procestoval velký kus
světa a napsal mnoho knih
Člen Mezinárodní kryptozoologické
společnosti. Po opolidech pátral
například v Kanadě a v Thajsku.
Objevitel nejvtšího dravého brouka
na světě.




Jordi Magraner
(6. prosinec 1958 - 2. srpen 2002)

Španělský zoolog, výzkumník a
kryptozoolog, žijící ve Francii.
Během života pátral v Pákistánu
a v Afghánistánu po zdejším divokém
muži Barmanuovi. Napsal několik
knih. Byl zavražděn v roce 2002.




Karl Shuker
(9. prosinec 1959)

Britský zoolog a spisovatel.
Jeho specializací je krypto-
zoologie. Autor mnoha knih.
Pátral po mnoha kryptidech
světa.



Ralph Izzard
(27. srpen 1910 - 2. prosinec 1992)

Britský žurnalista, autor, dobrodruh a
námořní důstojník. Pracoval pro denník
Daily Mail. V roce 1954 uskutečnil první
expedici do Himálají za cílem najít Yettiho.



Sir Edmund Hillary
(20. červenec 1919 - 11. leden 2008)

Novozélandský horolezec a dobrodruh
29. května 1953 spolu se šerpou Tenzing
Norgayem jako první dobili nejvyšší horu
světa Mount Everest. V roce 1960 zorganizoval
expedici do Himálají za cílem Yettiho najít.



Reinhold Messner
(17. září 1944)

Italský horolezec, dobrodruh
a objevitel z Jižníh Tyrol. Je
nejznámější horolezec souča-
snosti. Přes 20 let se věnoval
pátrání v Himálajích po Yettim.
O Yettim napsal knihu
Yetti:legenda a skutečnost.



Bryan Sykes
(9. září 1947)

Britský vědec a profesor lidské genetiky
na Univerzitě v Oxfordu. Jako prvnímu
se mu podařilo získat DNA z antických
lidských kostí. Provedl výzkum údajných
chlupů bigfoota, yettiho a almase.



Valentin Sapunov

Ruský biolog, kryptozoolog a výzkumník.
Věnuje se pátrání po Almastym.

Kryptozoologie

15. srpna 2018 v 20:44 | Filip Holý |  Kryptozoologie

Kryptozoologie

Co je to kryptozoologie ?

Kryptozoologie (z řeckého κρυπτός, kryptos - skrytý) je vědní disciplína oboru zoologie, která se zaměřuje a zkoumá živočichy, u kterých dosud nebyla prokázána jejich existence, ale jejichž možnou existenci naznačují zprávy domorodců, pozorování cestovatelů, různé legendy, pověsti a historické záznamy a prameny. Bohužel velké množství vědců kryptozoologii jako vědu neuznávají a kryptozoologie je dokonce některými skeptiky označována jako pseudověda.

Georges Cuvier (23. srpna 1769 - 13. května 1832), známý francouzský zoolog a přírodovědec, ve své době velmi uznávaná autoria, na začátku 19. století prohlásil: "Naděje na objevení nového velkého druhu zvířete je velmi malá." Jak můžeme dneska vědet, mýlil se. Od té doby bylo objeveno a popsáno velké množství velkých druhů zvířat, jako například Gorila v roce 1847, kterou americký lékař a misionář Thomas Staughton Savage a přírodovědec Jeffries Wyman popsali jako Gorilla Troglodytes, podle exempláře získaného v Libérii. Název byl odvozen od slova Gorillai ("kmen chlupatých žen"). Tímto názvem popsal pravděpodobně kolem roku 480 př. n. l. kartaginský objevitel Hannon Mořeplavec právě gorily, když navštívil území dnešní Sierry Leone. Mezitím vědci západní civilizace znali gorilu pouze z občasných zpráv cestovatelů nebo misionářů, kterým ovšem moc nevěřili, jelikož si mysleli, že je to vše pouze dílo pověrčivých domorodců, kterým cestovatelé uvěřili.

Stříbrohřbetý samec gorily



Georges Cuvier

Živočichové, jimiž se kryptozoologie zabývá, jsou označováni jako kryptidé.

Kryptidy lze rozdělit do několika kategorií:
  • kryptid je zaměňován s jiným, již prokázaným živočišným druhem, příklad šimpanz bonobo
  • kryptid není v dané oblasti vědecky prokázán, ale v jiných oblastech světa se jedná o normální druh, příklad kočkovité šelmy na Britských ostrovech
  • kryptid je považován za vyhynulého, ale i tak se objevují zprávy o jeho spatření, příklad živoucí fosilie Latimérie podivná, která byla považována za vyhynulou, dokud nebyla znovuobjevena, nebo neověřená pozorování vakovlka v Austrálii a Tasmánii nebo ptáka Moa na Novém Zélandu
  • kryptid je nový živočišný druh, který je zmiňovaný ve vyprávění domorodců nebo různých legendách, například Okapi byli dlouho považováni za vymyšlené neexistující tvory, nebo například mongolský červ Olgoj Chorchoj, jehož existence nebyla doposud spolehlivě prokázána
V roce 1982 byla založena Mezinárodní kryptozoologická společnost, která vydávala čtyřikrát ročně zajímavé publikaci o nově objevených tvorech na této planetě a podrobně je mapovala. Činnost této organizace však byla bohužel v roce 1998 z finančních důvodů ukončena.

Za zakladatele kryptozoologie jsou považováni belgicko-francouzský vědec, objevitel a spisovatel Bernard Heuvelmans (10. říjen 1916 - 22. srpen 2001) a americko-skotský biolog a spisovatel Ivan T. Sanderson (30. leden 1911 - 19. únor 1973). Těmto a dalším kryptozoologům a jiným zajímavým lidem, vědcům, cestovatelům a objevitelům se budeme věnovat v samostatném článku.




Ivan T. Sanderson


Bernard Heuvelmans



Heuvelmansova kniha Na stopě ignorovaných zvířat (1955) výrazně upozornila světovou veřejnost na mnohé záhady a tajemství zoologického světa.

"Naše znalosti mořských živočichů a oceánů jsou jako vědomosti člověka, který se pokoušel popsat faunu určité země podle toho, co viděl při jízdě po dálnici." - Bernard Heuvelmans

SEZNAM JMEN A POJMENOVÁNÍ PODLE SVĚTADÍLŮ A STÁTŮ:

SEVERNÍ AMERIKA

USA: BIGFOOT, SASQUATCH, SKUNK APE, GRASSMAN, JÁHJAHÁS, METAH KAGMI, ČVONÝTÝ, ŠAMPE
ICE MAN, WILD MAN

KANADA: SASQUATCH, BIGFOOT, DZUNUKWA, OLD YELLOW TOP, WILD MAN

MEXIKO: ALUX, SISIMITE, QUINAMETZIN, EL CUATLACAS, AHUL

BELIZE, NIKARAGUA, KOSTARIKA, HAITI: XIPE, SISIMITE, CIGOUVE

JIŽNÍ AMERIKA

KOLUMBIE: LOYSOVA OPICE

VENEZUELA: VASITRI

GUYANA: DIDI

BRAZÍLIE: MAPINGUARY, MARIKOŠI

PERU: TARMA, ISNACHI

EKVÁDOR: WILD MAN

ARGENTINA: UCUMAR

EVROPA

IRSKO A VELKÁ BRITÁNIE: WUDEWASA, WILD MAN, GREEN MAN, VELKÝ ŠEDÝ MUŽ, LEPRIKON

ŠPANĚLSKO A PORTUGALSKO: BASAJAUN, IRETGES

ČESKO, SLOVENSKO, POLSKO, SLOVINSKO, BULHARSKO: DIVÝ MUŽ, LEŠIJ, HEJKAL, LESNÍ PANNY

FRANCIE, BRETAŇ: DUS, HOMME SAUVAGE, OGRE

NĚMECKO, HOLANDSKO, ŠVÝCARSKO, TYROLSKO: WAISE, WEES, SCHRAT, FANGE, WILDER MANN, ORKE

ŠVÉDSKO, FINSKO, DÁNSKO, NORSKO, ISLAND: TROLL, JÄTTE, WILDMAN, HOMO NOCTURNUS, HALTIJA, TREE EATER, WUDEWASA

ITÁLIE, ŘECKO: SATYR, FAUN

AFRIKA

KONGO: BONDO ŠIMPANZ

ZAIRE: APAMANDI

SENEGAL: FATING'HO

ZÁPADNÍ AFRIKA: ABONESI

JIŽNÍ AFRIKA: TOKOLOSHE

KEŇA: MUHALU

ASIE

RUSKO: ČUČUNA, ČUČUNAJA, ALMAS, ALMASTY, ALBASTY, ALMA, KAPTAR, LEŠIJ, DŽULIN, MULEN, KJIK IŠ, KÉDJEKI

MONGOLSKO, GRUZIE, TÁDŽIKISTÁN, ÁZERBAJDŽÁN, ARMÉNIE: ALMAS, ALMASTY

PÁKISTÁN: BAR MANU

AFGHÁNISTÁN: JAVOJ-ADAM, JAVO CHALG, JABALIK-ADAM

INDIE, SRÍ LANKA: MANDE BARUNG, NITTAEWO, NITTEVO

BANGLADÉŠ: BAN-MANUSH

NEPÁL, BHŮTÁN, TIBET: YETTI, STRAŠLIVÝ SNĚŽNÝ MUŽ, MEH-TEH, DZU-TEH, TEH-LMA, NYALMO, METOH-KANGMI, CHEMO, MI-CHEN-PO, MIGU, MI-TEH, RIMI, BEKK-BOK

ČÍNA: YEREN, ČÍNSKÝ DIVOKÝ MUŽ, YEH-REN, OPIČÍ MUŽ, MEDVĚDÍ MUŽ, FEI FEI, YIREN

JAPONSKO: HIBAGON, HINAGON

VIETNAM, THAJSKO, LAOS, KAMBODŽA, BARMA: TOK, GERGASI, TUA YEUA, CHI TRAU, CHAU MAU,
KUNG LU, ŠAN TU, BUVOLÍ MUŽ, UNTRAHOM, NGUOI RUNG

INDONÉSIE, MALAJSIE, BORNEO, FILIPÍNY: BATUTUT, ORANG DALAM, ORANG PENDEK, EBU-GOGO, HOMO FLORESIENSIS, HANTU HUTAN, MYOIR, KAPRE

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

AUSTRÁLIE: YOWIE

NOVÝ ZÉLAND: MAERO, MOHOAO, MOEHAU